A mnozí se upřímně chechtali natolik, že pukali smíchem, neboť pro ně bylo velmi legrační, že právě prezidentský kandidát neumí dát hlas ani sobě, natož Zemanovi.

Důkazem nemohoucnosti měla být všemi médii protažená fotografie, kdy K. Schwrzenberg sice drží nad urnou volební lístek, jenomže ten není v obálce, což následně znamená, že volební hlas byl neplatný!

Cha, cha, cha.

Ale stát se to přece může, tím spíš u člověka, o jehož duševní svěžesti někteří v onom roce 2013 pochybovali.

Možná, že svým neplatným hlasem nechtěně přispěl k vítězství po všech stránkách dokonale svěžího Miloše Zemana, jehož příští desetiletí ve funkci bylo pro zemi pravým požehnáním.

Muž o třicet let mladší než pán Orlíku jménem Okamura se dopustil něčeho podobného jako kníže, avšak Schwarzenbergův akt byl v porovnání se samurajovým výstupem jen velmi slabým thé. Šéf SDP totiž předvedl něco jako volební skeč.

Existuje sto dvacet let starý němý film „Pokropený kropič“, kdy zahradník, ač to samozřejmě nezamýšlel, pokropí sám sebe. ZDE

Stejnou spršku nakonec dostal i Okamura, když chtěl manifestačně nevolit senátora – protože je z TOP – Růžičku, a proto jeho lístek přeškrtal, potrhal, vložil do obálky a dal do urny.

Když se tím chlubil a pózoval, upozornili ho, že lístek znehodnotil málo, a tudíž že Růžičkovi naopak hlas dal. To je, co?

Kdyby lístek snědl, měl by Růžička o hlas méně. Pan senátor, který mandát obhajuje, mu také upřímně za volbu poděkoval. Stejně tak paní Pekarová byla ráda, že právě od takového bojovníka proti topce senátor Růžička hlas dostal.

Pokropený Okamura by si měl pustit Pyšnou princeznu a převtělit se do mladé Vránové. Ta rovněž měla starost o budoucnost svého kvítka jako on, jenž si, řečeno pohádkovou terminologií, však mrtvou vodu spletl se živou.
A to prosím v jeho letech, pane kníže!