Ještě že máme dva televizní zpravodajské kanály
Při střídavém přepínání z kanálu na kanál, z nichž jeden byl veřejnoprávní a druhý soukromý, přičemž oba jsou zpravodajské, jsem nabyl dojmu, že jeden z nich je prostě lepší.
Z toho druhého - lepšího pro mě, podotýkám – při mnohahodinovém volebním bloku „vyzařovala“ kupodivu větší profesionalita moderátorů, jejich pohotovost, možná i dravost, ale především důsledná snaha nepromítat do rozhovorů vlastní preference a postoje.
Což ovšem neznamenalo, že moderátoři a reportéři by byli pouhými „držáky“ mikrofonů. Z jejich otázek však nebyla cítit falešná bodrost, ani se nedopouštěli bohorovného přitakávání.
Ale možná je to jen opravdu dojem, protože z mé strany šlo o jakýsi řezaný pohled. Ovšem „zážitky“ z občasného sledování běžných pořadů oné stanice svědčí pro to, že ve volební sobotu nešlo o výjimku.
Je dobré, že si člověk může vybírat, že nemusí, když už chce volební zpravodajství vůbec sledovat, být „přikovaný“ jen k jedné stanici, k jejímu stylu, k jejím preferencím - někdy více, někdy méně přiznávaným. Což by se samozřejmě dít nemělo. Ale ono je těžké ohýbat proutek, pokud právě takto zestárl.
dv/Pixabay, com
Což ovšem neznamenalo, že moderátoři a reportéři by byli pouhými „držáky“ mikrofonů. Z jejich otázek však nebyla cítit falešná bodrost, ani se nedopouštěli bohorovného přitakávání.
Ale možná je to jen opravdu dojem, protože z mé strany šlo o jakýsi řezaný pohled. Ovšem „zážitky“ z občasného sledování běžných pořadů oné stanice svědčí pro to, že ve volební sobotu nešlo o výjimku.
Je dobré, že si člověk může vybírat, že nemusí, když už chce volební zpravodajství vůbec sledovat, být „přikovaný“ jen k jedné stanici, k jejímu stylu, k jejím preferencím - někdy více, někdy méně přiznávaným. Což by se samozřejmě dít nemělo. Ale ono je těžké ohýbat proutek, pokud právě takto zestárl.
dv/ Pixabay.com