Když hospodský Palivec pokládal na stůl před Švejka druhé pivo, host se ho zeptal: „Nevíte, co je dneska s Bretschneiderem? Obyčejně tu už tuhle dobu bývá.“

„Nevím,“ odpověděl poněkud nejistě Palivec a rychle zmizel.

Asi už nedělá v útvaru sběru a analýz společenských postojů, pomyslel si Švejk o detektivovi, a už nesbírá po hospodách „data“, ale zřejmě rovnou sbírá zájmové osoby v terénu.

„Koukám, že máte v salónku nějakou akci?“ zeptal se Švejk Palivce, když předtím viděl, jak hostinský přináší do místnosti podnos plný limonád.

„A o co pak jde? Rybáři to asi nebudou, když je to ve stylu nealko, viďte?“

„O tom já mluvit nesmím,“ řekl velmi tiše a velmi tajemně hospodský.

V té chvíli se ve dveřích salónku objevil Bretschneider a mimicky naznačoval hostinskému, že by si dal jednu rychlovku.

„Pardon,“ omluvil se Palivec Švejkovi, a dosud netknutý půllitr, který mu před okamžikem přinesl, zase vzal a zamířil s ním k detektivovi, který pivo hodil do sebe a vrátil se do salonku.

„Co tohle mělo znamenat,“ rozčílil se Švejk, když mu Palivec přinesl náhradní mok.

„Ono to jinak nešlo, pane Švejk. Já mu pívo na tiskovku přinést nemůžu. To pan plukovník, co mu říkají generál, zaká..,“ a slovo hrůzou ani nedořekl, neboť si uvědomil, jak hrozné dekonspirace se právě dopustil.

„Aha, tak ona tady má tajná služba tiskovku pro vybrané novináře,“ bylo Švejkovi už všechno jasné.

„No jo. Neměl jsem nic říkat, ale stejně to večer bude v televizi,“ ujišťoval Palivec Švejka i sám sebe o tom, že vlastně žádnou škodu pro národní bezpečnost nezpůsobil.

“Oni už zase chytili nějakého čínského vyzvědače?“ ptal se Švejk dál, “jako nedávno toho, co se v noci vloupal do sekretariátu ministryně pro vědu, aby ji uloupil prototyp převratného čipu z TESLY Bohnice?“

„Kdepák,“ odpověděl až po chvíli vnitřního zápasu, zda říct, či neříct, Palivec.

„Ruskýho! A dokonce jde prý o úlovek jedné místní venkovské rezidentury.“

„Jak to víte? Vy jste snad za dveřmi poslouchal? “

„Za dveřmi ne, ale při roznášení uvnitř. Zaslechl jsem, jak jeden z kontrašpionů právě říkal, že na něho si nikdo ze špiónů hned tak nepřijde.

Když mu prý předvedli toho podezřelého chlápka v české uniformě chyceného před putimskou železniční stanicí, jak chce mobilem budovu fotit, a maskuje to tím, že si jakoby dělá na jejím pozadí selfíčko, tak na něj při výslechu bez okolků uhodil, až se rozsypal.

A navzdory pravděpodobnému absolutoriu hodně drsné moskevské, anebo ještě drsnější leningradské akademie KGB, se ke všemu přiznal."


Některá média později citovala část uniklého výslechu s cynickým doznáním:

Orgán: Je to těžké, fotografovat nádraží?

Zájm. osoba: Lehčí než něco jinýho, poněvadž se to nehejbá a pořád to nádraží stojí na jednom místě a člověk mu nemusí říkat, aby se tvářilo příjemně.“