Člověk až žase, jak málo se náš živočišný druh za dobu své existence změnil. Duševno nedokladují pouze Shakespearova dramata či Molierovy frašky, a tělesno třeba Mánesovy selky či Michelangelův David, ale i pravěká artefakta.

Jedním z nich je dobové sdělení, v naší řeči pamětní zápis. Učinit jej tehdy, však neznamenalo pár ťuknutí do klávesnice, ale lopotné údery kamene o kámen, protože kamenické kladívko dosud nikdo nevynalezl.

Proto taková sdělení zaznamenávala jen mimořádné události, srovnatelné například se současným obrodným procesem státního rozpočtu Fialovy vlády po době Babišova rozhazování a uměle nízké inflace.

Ponořme se do dávných let, kdy tlupa čelila ohrožení jinou tlupou a současně přicházela hrozivá zima. Z paliv bylo možné využít jen fosilní dřevo se všemi negativními ekologickými důsledky.

O svetru se pralidem ani zdát nemohlo, natož aby jim jej šamanka mohla doporučit, protože tenhle pojem, stejně jako pra pletení, neexistoval.

Ještě že se mohli zahalit do kožešin bez výčitek svědomí, jak by je pronásledovalo dnes, že ubližují zvířatům a pošlapávají jejich práva. Neměli tehdy mezi sebou žádnou hysterickou bardotku, která by je chtěla ze zvířecí kůže svléknout a nechat nezdravě prochladnout.