I když dvacet jedna uchazečů o post prezidenta jistě Ministerstvo vnitra zcela apoliticky proseje na minimálně polovinu kvůli administrativním nedostatkům, i tak to bude číslo úctyhodné.


Pestrost profesí a společenských předpokladů stávajících jmen podněcuje k živým debatám.

-Pane docent, co říkáte té galérii uchazečů o Hrad? Nepřipadá vám trochu jako, ehm, panoptikum?

-Ale to vůbec ne, pane soused, jenom mi mezi nimi chybí pan profesor Fiala, ten by všem vypálil rybník.

-On přece kandidovat nechtěl. Při té oblíbenosti se mu ale divím, vy ne?

-Já ne. Je to světec!

Téměř jisté prezidentské žezlo, ehm, funkci, položil na oltář vlasti, protože jako půlroční ředitel Evropy by se současně nemohl věnovat kampani, když pořád lítá do Bruselu a někomu tam šéfuje.

Anebo by se musel už před létem vzdát premiérství a do kampaně se pustit naplno, aby mu populisté nevypálili rybník.

Tak raději zůstal u Strakovky a hýbal celou Evropou, a tím dokázal, jak významná je naše země. Byla to pro něj, jak se říká výzva, obzvlášť v době nezbytného hledání evropských řešení, jak z krizí ven.

A pak, je válka, a z boje, toho bohdá nebude, aby český premiér utíkal.

-To všechno myslíte vážně?

-Ale znělo by to hezky, viďte:

Je lepší aktivně půl roku řídit Evropu než pět let pasivně podepisovat – tedy skoro pasivně, až na ta přehlasovatelná veta zákonů nebo libůstku ve jmenování bankovní rady či nejmenování generálů.

A také v pravomoci vyhlásit válku, ehm, ale tu vlastně pan profesor nepravomocně vyhlásil už v únoru. Kdepak, Hrad by mu neseděl.

Ale co vy, proč jste to taky nezkusil?

-Prosím vás? Cožpak jsem nějaký ex rektor? Mám jenom maturu. Ani generál nejsem, dotáhl jsem to na podporučíka. S milionářem se taky při své penzi nemůžu porovnávat, ale ani s tou kandidátkou, co šéfuje spolku pro dlužníky.

-Ale zato máte zase jiné kvality. A uvědomujete si vůbec, že taková škála profesí jedenadvaceti kandidátů mluví o demokratizaci funkce prezidenta u nás a otevírá hradní bránu dokořán?

-Jako, že kandidovat může kdekdo, když si obstará dost podpisů?

-Samozřejmě, to v některých zemích možné není, tam partaje připustí dva, tři kandidáty, anebo jenom jednoho.

-Myslíte třeba Ameriku, Čínu nebo Rusko?

-Proč hned sahat, ehm, zrovna tam, mezi naše hlavní přátele a úhlavní nepřátele? Stačí se podívat na nějakou z banánových republik. Tam je nemyslitelné mít jedenadvacet kandidátů na prezidenta.

Měl jste do toho jít taky.

-S mojí partajní minulostí?

-Ale vy jste se jednou zmiňoval, že jste u komunistů nebyl, nebo snad ano?

-Nebyl. A i kdybych byl, dneska už by to málokomu vadilo, s komunistickou minulostí jsme se u nás už vyrovnali.

Ale já byl v jedné z těch partají Národní fronty. A to by potom šťouralové poukazovali na to, že jsem byl pěkný vyčůranek, když jsem komunistou být pro sichr nechtěl, ale pro sichr jsem vstoupil jinam, abych mohl říkat, že se společensky angažuji.

To by na tom Pavel i Babiš byli ve srovnání se mnou se svojí komunistickou minulostí rozhodně líp. Tu by jim nikdo nevyčítal.

Kdepak, já chci dožít v poklidu tady v paneláčku, ne v Lánech.