Ministerstvo vnitra začalo prosívat přihlášky do volební soutěže o křeslo prezidenta republiky. Kádrové předpoklady úřad neřeší.

Důležité jsou podpisy nejméně padesáti tisíc občanů, kteří si přejí, aby dotyčná či dotyčný stanuli na pražském Hradě.

Namísto padesáti tisíc signatářů si to ovšem může přát též „pouze“ dvacet poslanců či deset senátorů. A právě kolem této plnohodnotné náhražky vyvstaly aktuálně dohady.

Znovu se oživily diskuse, zda jeden člen parlamentu smí udělit podpis pod „žádost“ více uchazečům. Většina ústavních právníků tvrdí, že holt to možné je, protože Ústava to vyloženě nevylučuje. A co není zakázáno…

Právě s tím souvisí další sporná záležitost. Zda je přípustné, aby se uchazečovi podepsali poslanci z předchozích volebních období, kteří aktuálně už ve sněmovně nebo v senátu nejsou.

Tady zatím k jednoznačnému závěru právníci nedospěli. Uvidíme za deset dnů, až MV oznámí, koho do volby pouští.

Zatím se podívejme, jak sběr podpisů u bývalých poslanců údajně probíhal.

Jeden uchazeč se rozhodl požádat o podpis už nežijícího poslance Klementa Gottwalda. Nic není nemožné, a tak byl nasměrován Klubem starých pořádků na jeden z hřbitovů, kde se měl Gottwald, respektive jeho duch čas od času setkávat s bojovými druhy.

Udeřila půlnoc, a „divadlo“ mohlo začít.



GOTTWALD: Soudružko uchazečko, mám pro vás překvapení. Aktivizoval jsem i Zápotondu a Gustíka, aby se také podepsali.

UCHAZEČKA: To je ohromné, tři podpisy jednou ranou, takže mi jich zbude získat už jen sedmnáct!

GOTTWALD: Kdepak sedmnáct, ale jenom jedenáct, no počítejte.

Já se podepíšu 4x, pokaždé za jiný mandát. Byl jsem poslancem v roce 1929, pak v roce 1936, po válce v pětačtyřicátém a po vítězných volbách v šestačtyřicátém samozřejmé také.

Tady Toník vám dá tři podpisy, viď.

ZÁPOTOCKÝ: Samozřejmě.

Zvolili mě za poslance v pětatřicátém, v pětačtyřicátém, a dá hlava, že i po Vítězném únoru v roce 48.

GOTTWALD: To Gustík tak štědrý v podpisech nebude. Poslancem byl pouze dvakrát. Nejdřív v šestačtyřicátém a pak až…

HUSÁK: kdybys mě nenechal na 10 let zavřít, tak jsem mohl být poslancem víckrát a nečekat až na porážku kontrarevoluce v roce 69.

GOTTWALD: No dobře, podepíšeš se z objektivních důvodů pouze dvakrát.

Takže dohromady budete mít podpisy od devíti poslanců.

Gustík by vám ale mohl dát pár typů na dosud žijící Hrdiny socialistické práce a třeba i na pár lidovců a socialistů, co ve Federálním shromáždění za normalizace spokojeně fungovali.

A kdyby se Tonda spojil s duchem profesora Masaryka, ten by se rovněž mohl několikrát podepsat. Dvakrát byl poslancem ještě za císaře pána ve Vídni, a minimálně dvakrát za Masaryka, ehm, za první republiky.

To by vám mohlo dost pomoct, soudružko, Masaryka teď mají všichni plná ústa.

Víte přece, jak nás, předvoj dělnické třídy, který se jezdíval do Moskvy učit, kterak velkoburžoazii a velkoagrokulakům zakroutit krkem, a dneska mu na totéž chybí dorost, mají nynější mocipáni v žaludku..“

Kohout sice nezakokrhal, kde by se tam vzal, ale v 0. hod. 05 min. nastal blackout, a bylo po všem!