Ozývají se hlasy, které se uštěpačně vyjadřují k apelům a stanoviskům, s nimiž aktuálně a bez zbytečného odkladu v souvislosti s večerním dopadem cizí rakety na polské území přišli na sítích politici i novináři.

A proč se jim vysmívají?

Protože už ve středu ráno se ukázalo, že viníkem není Rusko, jak upřímně předpokládali, ale že viníkem, vlastně že jím není nikdo, neboť šlo o zbloudilou ukrajinskou střelu, což potvrdil i prezident Biden.

Pěkně jste se trefili do vlastní nohy, konstatují na adresu prý poněkud předčasně zveřejněných výroků posměváčci. Teď už chytří až moc, když nezpochybnitelná autorita ukázala, že šlo o politováníhodnou záležitost statečných bojovníků s ruským agresorem. K nechtěným omylům přece dochází i v jiných časech.

Nehledě na to, že u nás máme trefné přísloví: Když se kácí les, létají třísky.

A teď se ukázalo, jak platné je i pro aplikaci na válku. Ukrajinci káceli útočný ruský les, a přitom jedna z třísek, části obranné rakety, jednoduše dopadly kousek za ukrajinské hranice.

Jak tento detail včera večer mohli vědět spravedlivě rozhořčení politici a novináři?

Znát jej nemohli, ovšem jako zodpovědným občanům jim secvaklo, a předpokládali, že nevypočitatelný agresor vycenil zuby i na další zemi. Zatím na Polsko, ale odtamtud je to na naše severní hranice vlastně kousek, a co když pak budeme následovat my?

A kdo by se mohl divit, když ve válce už od února, podle premiérova od té doby mnohokrát aktualizovaného prohlášení, de facto jsme.

Naopak bychom oněm včasným hlasům na obranu Polska a vyzývajícím i ke kolektivní úderné reakci, měli poděkovat. Za jejich angažovanost.

Správně ministryně Černochová odpovědnost za smrt dvou Poláků, které střela zasáhla, uvalila na Rusko, byť šlo o zbytek ukrajinské rakety. Je to logické. Nebýt agrese, nic by se nemohlo stát.

Co když příště, bohužel, budou mít úterní hlasy zastánců nedotknutelnosti hranice zemí NATO pravdu, a Rusy vystřelená raketa dopadne na Košice nebo na – dosaďme jakékoli místo na východní Moravě?

Lepší je v době války jednou říznout, než zdržovat se dokonce dvojím měřením, jak doporučuje jiné přísloví.

Ano, včera se v odsudcích bez měření jednou řezalo, bylo to sice vedle, ale jen těsně.