V jedné z chodeb jednoho paneláku v jednom městě jsme dost možná mohli zaslechnout jeden sousedský rozhovor.

-Pane sousede, kampak vyrážíte?

-Protestovat.

-Dneska, ve svátek?

-Přesně tak, pane docent. Ve svátek.

-A pročpak?

-Protože nám ukradli televizi!

-Vážně, a co ještě?

-Ještě..ještě taky rádio ukradli.

-Ale to máte docela kliku. A co počítač?

-Ten, ten nám neukradli. Vám snad ano?

-Mně? Mně ne, ale Novotnému ze třetího patra vybílili kvartýr úplně, a představte si, že nic nedostane, zapomněl si obnovit pojistku.

Vy ale jistě pojištěný jste, viďte?

-Po, po,po..Pojistka, co s tím má společného?

Já jsem si naiva myslel, že pojistkou, když už o ní mluvíte, bude loni zvolený parlament a vláda, ale nestalo se zase nic.

Televizí ve zprávách pořád cloumají provládní aktivisté a poctivý názor pracujících tam neuslyšíte. Jak říkám, je to ukradená televize.

A kam vyrážíte vy?

-Do marketu. Žena po mě chce pár položek, tak kolem tisícovky - a zrovna dneska, když je svátek.

-Jaký je to, prosím vás, svátek, když jsou krámy otevřené? Tohle je svátek druhé kategorie, protože na Den znárodnění, ehm, na Den státnosti osmadvacátého října bylo zavřeno, jak se sluší.

Kdepak, došlo to už moc daleko. I plnohodnotný svátek nám ukradli! Je jim milejší něco urvat na tržbách, než lidem umožnit odfrknout si aspoň sedmnáctého listopadu od toho odporného konzumu a přemítat o auroatlantických hodnotách.

No řekněte, cinkali jsme snad tenkrát klíči kvůli tomuhle?