V posledních letech se krůček po krůčku vyrovnáváme s totalitní minulostí, která zdeformovala nejenom morálku pamětníků.

Někteří z nich se v těch dobách mohli společensky vyšvihnout, přestože neznali nápis nad jevištěm ND, avšak zato znali, co bylo vepsáno v záhlaví ústředního stranického listu: Proletáři všech zemí, spojte.

Naopak lidé nepovolní, odpůrci režimu a disidenti, jak je ukázáno i v jednom polistopadovém hraném filmu, si ono heslo o proletářích uzpůsobili a v kroužku lidí stejného myšlení jím nahlas dávali najevo svůj odpor režimu.

Můžeme být spokojeni, že drtivá většina předlistopadové pracující inteligence s odporem zahodila komunistickou legitimaci a přihlásila se k aktivnímu budování nového společenského řádu.

Můžeme mít radost, že s někdejších poručíků SNB jsou dnes policejní generálové a náčelníci krajů, anebo z kolegů vojáků-rozvědčíků se stali vysoko postavení funkcionáři NATO. A z obyčejných, tehdy pronásledovaných veksláků, průkopníků tržního hospodářství, se stali průmysloví magnáti, jimž politické elity přiměřeně naslouchají.

Prostě jsme se měnili, my pamětníci, co máme tu smůlu, že jsme museli snášet jho tzv. socialismu, a nikoli od prvních krůčků, jako mladá generace, dýchat svěží vítr se stále nižším obsahem CO2.

S čím jsme se však nevyrovnali, a bez rozdílu generací, je každoroční kruté a veřejné ubíjení kaprů v předvánočním týdnu!

A nejenom ubíjení, ale i jejich masová konzumace je scestná. Aspoň to tvrdí jistí publicisté a navíc dávají obyčeji politický podtext, protože pojídání kapra nám vnutili v padesátých letech komunisté, neboť maso na alternativní řízky dlouho k mání nebylo.

Dlužno však dodat, že dobový partajní „marketing“ tím neobjevil žádnou Ameriku, ehm, SSSR, protože už sto let předtím kapra na rozličné způsoby písemně doporučovala věhlasná kulinářka Rettigová z Litomyšle.



Námitky kritiků jsou nad veškerou pochybnost nesporné. Veřejné zabíjení kaprů palicí na pultech mobilních stánků je kruté a necitlivé. Mnohdy jedna rána nestačí, a té krve kolem. To vše před mnoha očima lidí ve frontě.

Zato alternativní řízek se rodí v kachlíčkovém prostředí přece jinak. Zvíře se omráčí. Jednou z možností je puštění elektrického proudu do elektrod přiložených po obou stranách hlavy zvířete.

Dalším způsobem, například chceme-li telecí řízek, je mechanické omráčení úderem (například gumovou palicí) nebo mechanickým omračovacím (střílecím) přístrojem s upoutaným projektilem.

Omráčené zvíře se potom za živa rozřízne a nechá se vykrvit. Pak dojde na pilu, dělení a nakonec na porcování, abychom nemuseli jíst smaženého, nelidsky zabitého kapra, ale řízečky z hygienicky prováděného – jak to správně nazvat – ukončení existence hospodářského zvířete.

Když už ne letos, tak napřesrok bychom se s tímto dědictvím minulosti měli vyrovnat – leda, že kapřík by místo rány palicí obdržel 380 V anebo by mu hlavou projel projektil nastřelovací pistole, jako u kolegů na humanistických jatkách.



Některé obchodní řetězce se distancovaly od stánků s kapry umístěných v blízkosti prodejen. Nabízejí alternativní maso z velkých ryb. Viděli jste někdy, jak se po vylovení s nimi zachází?

Což takhle přejít na amerického krocana? Stačí jeden umný šmik ostrým nožem a ….