Jako premiér jsem měl sedmatřicetkrát nižší schodek než (břídil) Fiala, a pokud by se proti mně nespikli zrádní funkcionáři ČSSD, mohl jsem být prezidentem už v roce 2003.

Po dvou mých funkčních obdobích by od roku 2013 až doteď seděl na Hradě Klaus, a já se teď mohl chystat na třetí volbu.

Takhle to sice M. Zeman vyloženě neřekl, ale netupý divák - i tací se u televizorů našli - to tak vnímat měl. Ale o tom už dost.

Bývalý kolega se mě e-mailem zeptal, jestli jsem si všiml něčeho zvláštního během prezidentova projevu – a protože je to i výsostný profesionál, použil odborný termín - při jeho práci s rekvizitou.


Dotaz mě poněkud zaskočil a zprvu jsem měl tendenci vnímat ho třeba i jako chyták.

Cožpak měl prezident nějaké rekvizity? Vždyť si o stůl ani hůl neopřel, a záplava bílých svící před ním k manipulaci určena nebyla.

Pak jsem si ale uvědomil, že „hrací“ rekvizity na stole byly, a dokonce dvě- skleničky s nápoji.

Poprvé se k rekvizitě dostal prezident počátkem sedmé minuty projevu, kdy se napil ze skleničky s čirou tekutinou. Učinil tak s patřičnou dynamikou, evidentně s vědomím, jak se mu po napití uleví – a opravdu si ulevil, ale tak, že se zakuckal.

Ano, to mohla být ta “zvláštní“, neprofesionální práce s rekvizitou, jíž však způsobilo prezidentovo překvapení z neočekávatelného obsahu sklenice.

Spekulacím, co ve sklenici být mělo, ale nebylo, a co tam tedy bylo, nechme na pokoji. V každém případě v zákulisí něco zaskřípalo při přípravě vystoupení. To si už zřejmě Hradní kancelář s Ochrankou vyříkala, a trest bude následovat – pokud už pachatel ve výkonu není, a nepyká.

Zato druhá manipulace, se sklenicí určenou k přípitku, dopadla skvěle, dokonale autenticky. Prezident evidentně pozřel takový obsah, jaký předpokládal. Mohlo to být třeba červené víno – od typu lehkého až po madeiru. Anebo také červená limonáda, o níž byl předem zpraven, aby jej nezaskočila.

Kolegovi jsme odepsal, že jsem si zvláštnosti samozřejmě všiml, že přece nejsem slepý a trochu profesionalismu mi ještě zbylo – a uvedl jsem prezidentovo první napití.

Odepsal mi: „A to ti nebylo divný, že na konci zapomněli dát prezidentovi nějaký šátek, aby měl čím mávat, a nemusel předvádět, jako uchazeč o studium na AMU, etudu, jak se mává i bez šátku?“

A co mu asi tak za šáteček dát měli?
Pionýrský? Ne, ne, ne! Skautský? Záchranářský..

Ani na barvě by se nikdy neshodli. Prezident však mohl zamávat propagačním šátkem našeho unijního předsednictví, když o něm neutrousil zhola nic.

Na druhé straně by to v kontextu slov, že „bylo toho dost,“ a skutečně s předsednictvím toho bylo až až, mohl někdo vnímat jako kritiku Fialova evropského veleúspěchu, k němuž prezident nepřiložil ani ruku, ale ani polínko.
- - - - - -
ŘEDITELOVO ZOUFALSTVÍ: