Česko nemá ohledně zdravotní kondice prezidentů štěstí. Žádný z nich, ale ani z jejich předchůdců v ČSR, Protektorátu, v ČSSR či ČSFR na tom nebyl tak dobře, jako třeba pouhý guvernér Terminátor.

Prezident Havel si z kriminálů odnesl poničené plíce.

Prezident Klaus byl pravděpodobně už od kolébky blízkým okolím ujišťován o své neomylnosti.

Prezident Zeman zase pod vlivem různých okolností i látek leccos zapomínal, a především zapomněl včas odejít.

Z kandidátů na budoucího prezidenta vypadají všichni zdravě, někteří jsou dokonce mladá a poměrně hezká.

Pokud však mají nějaké choroby neslučitelné z výkonem funkce, pak je ovšem umně maskují. Což by nemohl být problém u dvou z nich, neboť jsou lékaři a jeden dokonce profesor.

Ale i důstojníci dokážou přesvědčivě předstírat kondici, a bývalý diplomaté rovněž umí být před kamerami mladistvě růžolící.

Jenom jeden z oné devítky je na tom velmi špatně, a maskovat to ani nemíní. Trpí zjevnou fobií. Strachem.

Nikoli třeba z peněz, ale sužujíí jej obavy z uzavřeného mediálního prostoru, v němž by byl dán napospas svým politickým soupeřům. Proto se rozhodl naordinovat si bobříka mlčení a odolává všem pozvánkám k osobní konfrontaci v diskusích.

Nemalá část veřejnosti se všaK netaktně ptá: Mohl by vůbec s tak strašnou zátěží vykonávat klíčovou funkci na nejvyšší kótě politických institucí? Odpověď je na bíle dni.

A to se ještě někteří „vtipálci“ posmívají! Jak odpudivá bezohlednost, neboť na místě by mělo být konejšivé porozumění.