Stalo se neuvěřitelné. Živá rekvizita – podle zlých jazyků ovšem – dala Kavčím horám vale. Trošičku to způsobilo prý hodně křivé nařčení z vepřího chování.

Což ovšem nedokázal vyvážit ani jeho jedinečný akt v celých šedesátinách existence televize.

Před dvaceti lety na podnikovém večírku, kdy se oveselil tzv. pod obraz, statečně nafackoval na WC generálnímu řediteli. Bývalému, mezi rebelujícími redaktory neoblíbenému, a proto mu to prošlo a ještě byl mezi svými za pašáka.

Doba se změnila, i on se změnil. Ale je to teď údajně zase na facky, ty by však mohly přistát spíš na jeho tváři prostřednictvím dlaní partnerů spolupracovnic.
Přitom jde o zjevné nedorozumění.

Tak jako sochaři jsou zvyklí svým modelkám prohníst svaly a osahat si proporce, aby se jim lépe tesalo, tak on prý jen v mírném náznaku se pokoušel o totéž u svých „svěřenkyň“ při schvalovacím procesu programů vysílání. Ale bylo to tak doopravdy?

Není nařčení jen výplodem erotické fantazie? Spíš ano, nebo spíš ne?

A co když se jedná, jak se objevuje ve veřejném prostoru, o cílené lámání vazu zájmovými skupinami, které ničí neovlivnitelného muže, jenž nemá daleko k celibátu!

Přitom by stačilo k ověření faktů, kdyby v místnostech byly monitorovací kamery se záznamem. Nebo aspoň citlivé štěnice, i ze zvuků dokáže cvičené ucho analytika mnohé "vyčíst". Jenomže kovářova kobyla i tady chodí bosa!

Teď už je náhle po všem. Jako moudrý ustoupil a dohodl se s moudrou televizí, že odejde. Učinil tak se vší parádou.

S hlavou vzpřímenou a se slovy básníka na rtech.