Po desítkách hodin skončila okupační stávka sněmovny, kdy namísto projednávání nových zákonů bylo slyšet z úst ministrů dlouhé a vynucené bilancování resortních úspěchů.

A od opozice, když se občas vůbec dostala ke slovu, naopak zněla zdrcující kritika vlády.

Že to nemělo žádný smysl, jestliže „sázka“ na publicitu projevů v televizi nevyšla, protože ČT zasedání o nedůvěře vlády raději, poprvé vůbec, nevysílala?

Ale tento neutrální postoj ze strany televize opozice před svoláním schůze ještě netušila. Počítala s tím, že jako obvykle za nezájmu vlády řečnicky sněmovnu ovládne, a pokud bude divák chtít, může poslouchat.

Jenomže tentokrát to bylo úplně jinak. Sněmovny se „zmocnila“ vláda a téměř nepřetržitě jednotliví ministři skládali účty, jejichž zabarvení mělo velmi často daleko k realitě, kterou žijí občané.

Bylo by to úsměvné, dalo by se mluvit o „ukradené schůzi“, a třeba i drsněji se posmívat, jak vláda s opozicí vyje…a, ale ono to k smíchu není.

Proč takovou taktiku vláda volila?

Je možné spekulovat o tom, že právě v těchto předvolebních dnech se koalice obávala, že by medializovaná kritika vlády mohla přece jenom uškodit „nevládnímu“ kandidátovi a prospět tomu s nálepkou Zlo. A tak raději pro všechny případy spustila svůj „kafemlejnek.“ Kdyby příští pátek a sobotu měly být sněmovní volby, pak nepustit opozici k mikrofonu by mohla být trefa aspoň do terče, když už ne do černého.

Pokud ono divadlo, jež se odehrálo za „dělnické peníze“, někdo záměrně natahoval, byla to vláda a koaliční poslanci. Kdyby to nedělali, schůze mohla dávno skončit se stejným, trvale předpokládaným výsledkem.

To by ovšem vládní „mazání medu“ kolem úst voličů a snaha ukázat, jak všechno je fajn, a že není důvod, aby hlasovali pro největšího populistu a kritika, když mají možnost přiklonit se k řádu a pořádku, nezaznělo v takové síle.

V tom případě je nepochopitelné, že si „nezařídili“ televizi, a spoléhali na on line parlamentní web. Takhle to v dopadu byla prakticky nula.

Takže, kdo vlastně převezl koho?