Není takový nadpis nesmyslem? – napadne kde koho. Nejde spíš o nevysvětlitelný překlep a záměnu hudebního génia s geniálně flexibilní osobou, která v zeleném kabátci byla vždy včas ve správných službách?

Ale ne, to si jen pohrajeme se dvěma popdobnými výroky, které od sebe dělí více než dvě a půl století. Ten starší je doložitelně autentický, kdežto ten jakoby aktuální je smyšlený.

Slavný hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart poté, co 20. ledna 1787 dirigoval v Praze svoji operu „Figarova svatba“, která předtím ve Vídni nadšení nevzbudila, kdežto árie z Figara si zpívala a pískala pak celá Praha, radostně řekl:



Kandidát na prezidenta na druhém místě, ovšem jen dočasně, jak se domnívá, po shlédnutí televizní reportáže o velkolepém přijetí soupeře Pavla v Ostravě, jíž podle hlasování v prvním kole považuje/žoval za svoji nedobytnou baštu, mohl by sice mozartovsky, ale bez nadšení, spíš s fňukáním, říci třeba: