Aktuální prohlášení bývalého diplomata a někdejšího izraelského premiéra, že při loňském zprostředkovatelském jednání mu prezident Putin vyzradil, že nehodlá V. Zelenského fyzicky zlikvidovat, mnohé překvapilo.

Zaprvé tím, jak umně diplomat dokázal z ruského prezidenta takové super tajemství vydolovat, když na něho bez okolků uhodil otázkou: „Hodláte zabít Zelenského?“, což byl vrcholný rétorický kousek, ale zadruhé pak překvapila odpověď samotná.

Místo aby Putin jako člověk s tak špatnou pověstí buď zlověstně mlčel, anebo vyhrkl:

“Samozřejmě, že hodlám tu nacistickou sobáku utopit/otrávit/zastřelit – či všechno dohromady kvůli jistotě – řekl suše: “Nezabiju Zelenského.“

K reakci na překvapivou odpověď si vypůjčím slavnou Moravcovu frázi, a sice otázku: O čem to svědčí?

Že by ruský prezident byl v hloubi duše přece jenom humanista, a nikoli ještěrkovitý netvor, který cynicky přežívá už několikátou smrtící evropskou sankci?

To by ovšem znamenalo z gruntu změnit pohled na něj, a některé pocty, jež mu jsou mezinárodním společenstvím za trest odebrány, mu urychleně vrátit.

Anebo, že by nemluvil pravdu, a naopak zúčtovat s proradným Zelenským se chystá, a jenom to nevytrubuje?

Pro takový přístup by svědčila úvaha, že po dobytí Kyjeva by Zelenského postavil v Moskvě před nezávislý soud, který by jej odsoudil k jedině možnému ortelu, jenž by v tisku samotný ukrajinský lid pro něj žádal.

Možné však je, že Putin mluvil pravdu pravdoucí, a chce mít ruce čisté.


-Ivane Sergejeviči, dal jsem čestné slovo, že nikdy, rozumíš: nikdy, že Zelenskému neskřivím ani vlas. Protože jsem ruský prezident, slib dodržím.

Víš, co to však znamená pro tebe?

-Rozkaz, soudruhu prezidente, jsem ve formě, abych dal Zelenskému při noční partii mat střelcem.