K nekonstruktivní kritice chystaného zrušení tří set poštovních poboček se nechali strhnout dokonce i někteří primátoři měst a starostové obcí, kteří byli zvoleni právě za „Rakušanovu“ starostenskou partaj.

Je to kudla vražená do zad? Ano!

Lze se však přít o to, kdo, a komu, čepel do dorsumu vetknul – zda Rakušan starostům, či starostové Rakušanovi.

Není to od žádné strany hezké.

Také argumentace údajnou ztrátou komfrortu, kterou prý občan v nové situaci pocítí, je podpásová. Třeba hojné uvádění příkladu, kdy klientovi zdravotní pojišťovny, která mu vrací přeplatek 27 korun, se nevyplatí, aby pro něj jel na poštu do města, když autobus by zaplatil padesát, a prodělal tak 13 korun.

Tak si přeplatek prostě nevyzvedne, pokud nepojede stopem, anebo si nedokáže vyjednat, aby ho někdo z obce vzal do auta jako spolujezdce.

Nikdo by přece neměl žít na poměry. Když si nemůžu dovolit přeplatek vyzvednout, tak se uskrovním a žiju bez něj.

Naopak z vládní strany zaznívají hezké příklady, že s novou situací se bez větších problémů většinově vyrovnat lze.



Chtělo to od seniora méně ostychu - měl pana Emila požádat, aby těch pár složenek za něj na poště, kam stejně běží, vyřídil.