Stát opravdu nenechá nikoho padnout, natož pak propuštěné státní úředníky, k nimž pracovníci pošt patří, a nabídne jim místa v jiném zařízení, které provozuje, a jehož pobočky rozhodně rušit nebude.

K nezlomné sociální jistotě budou mít „převedení“ pracovníci dokonce fešáckou uniformu, a ne jen žluto modře pruhovaná trička a špatně padnoucí bundy.

A kde jsou ta místa zaslíbená? Stát pošťákům nabízí pozice dozorců ve věznicích.

Má to jen pár háčků: expošťáci by museli projít fyzickými a psychickými testy na úrovni uchazečů o místa policistů, přeškolit se ve vězeňské akademii.

A také mít to štěstí, že kriminál bude poblíž jejich bydliště, a ne třeba desítky kilometrů na nějakém jakoby pustém ostrově. Ideálně pro Pražáky a lidi kolem Plzně – Pankrác, Ruzyně či Bory. Avšak Mírov je i pro Olomoučáky už z ruky, 30 kilometrů.

Nová pracovní pozice není na hony vzdálená pošťáckým dovednostem, jak by se mohlo zdát.

Místo balíků o hmotnosti až 31,5 kg (!) přinesou těžším zločincům do okénka cely plechové misky s lehkou stravou, a nebudou muset vyžadovat nějaký podpis příjemce jako při roznášeni doporučených dopisů partajím. Ani vypisovat výzvu pro nepřítomného adresáta, že má na poště zásilku, protože nepřítomnost vězně v cele, to by byl veliký malér.

Protože naše věznice nejsou jako obávaný americký Alcatraz, ale jsou to nápravná zařízení prodchnutá duchem evropských humanistických hodnot, podporují snahu potrestaných mít trvalé kontakty s rodinou či přáteli. Jak formou návštěv, tak prostřednictvím dopisů.

A tak se novopečený dozorce, někdejší pošťák, může občas k doručování vrátit.
Není to až dojemné?

Inu, co se na poště naučíš, v kriminále jako když najdeš.