Aniž bych někomu vnucoval svůj názor, aspoň se podělím o pocit, který mě provázel při sledování videa s premiérem Fialou, a nemohl jsem se ho zbavit – byla to tíseň.


Důvodem pro vystoupení předsedy vlády nikoli v nějaké televizi, ale na síti, v pořadu Otázky a odpovědi z Kramářovy vily (10.4) bylo nalévání optimismu do rozjitřených myslí občanů.

Ti mají už dost všeobecné drahoty, jen mírně klesající inflace, a k tomu ještě hrozby popíraného zdražování kvůli DPH. Premiér uklidňoval, jak mohl - něco mi ale nesedělo.

Obsah vystoupení, v němž hovořil o tom, že vláda dělá všechno pro to, aby se situace co nejdřív zlepšila, nechávám stranou, protože to byly obvyklé fráze jako vystřižené z brífinků, bez konkrétního obsahu.

Vadila mi forma, způsob, jakým byl monolog vizuálně prezentován.

Když poprvé, asi po půlminutě od začátku došlo ke střihu, tedy ke změně záběru premiéra sedícího v „lenošce“ na detail tváře, kdy kamera jakoby hledá nejlepší velikost a těká, podivil jsem se, proč takový nedokonalý záběr vkládali.

Premiér přece mohl ještě hezky a úhledně pokračovat v sedě, a teprve potom, až druhá kamera najde odpovídající velikost záběru a pořádně zaostří, došlo by ke změně.

Ale když se totéž celou dobu opakovalo, pochopil jsem, že nejde o neumětelství kameramana snímat mluvící tvář zaostřenou a bez třesu, ale že to musel být tvůrčí záměr. Pro mě však poněkud znervózňující, a u žánru „komorního povídání“ nepatřičný.

Nebylo to přece sportovní utkání, kdy kameraman „honí“ útočníka s pukem nebo s mičudou, ani to nebyl autentický záznam z rekonstrukce trestného činu na místě, a už vůbec se to nemělo blížit horroru, kde takové těkavé záběry, rádoby nedokonalé, navozují patřičné napětí a strach.



Proč tedy takový způsob snímání? Byla to naprosto nevhodně použitá „šminka“ akčnosti. Jako v nějakém béčkovém filmu s nepřemožitelným bouchačem.

Takovou faleš si áčkový premiér nezaslouží.