V neděli odpoledne zazvonil šéfovi kontrarozvědky přísně tajný telefon. Podřízený podplukovník se omluvil, že ruší, ale jenom proto, že má důležitý poznatek.

„Jak mě znáte, beru si práci i o víkendu domů, a tak jsem při pročítání pátečních hlášení z odposlechů narazil na autentickou citaci, z níž vyplývá, že během pondělí na Úřadu vlády, a dokonce u premiéra, který ovšem bude ještě deset dní s delegací v Asii, má dojít k akci, nazvané „INSTALACE ST.“

No, já mám podezření, že by mohlo jít, jít, jít o Manilský atentát, jako kdysi bylo Sarajevo II, když při Kausově návštěvě Jugošky ho tady spolupracovníci sundali.“

„A vy myslíte, „horečně reagoval šéf kontrášů, „že teď chtějí sundat, ehm, já to ani nemůžu říct nahlas..“

„Jo, to dá hlava, šéfe, chtějí sudat Fi..“ a něž dořekl příjmení, přerušil ho šéf: „Proboha, mlčte.

Co se dá dělat, i když je neděle, sejdeme se za hodinu v ústředně.

„Tak si to shrňme s chladnou hlavou,“ začal šéf,“ máme důvodné podezření, že se chystá protiústavní puč. Některé síly se chtějí zbavit premiéra, což dokládá samotný krycí název, mimochodem až dětinsky průhledný: INSTALACE ST. Souhlas?“

„Jistě náčelníku, ehm, řediteli. Instalací myslí odstranění někoho, a my víme, tedy předpokládáme koho, což je první krok k tomu, aby se funkce mohl zmocnit někdo jiný.

Ale kdo?“

„Podle toho písmena S to vypadá“, a teď jméno špitl řediteli do ucha, „ na Stanjuru, nikdo jiný na es z těch špiček nezačíná, ani nemá křestní jméno třeba Standa, Sváťa, Serjoža, Servác nebo Slávek. Musí to být St..!“ zasykal.

„Co teď? Měli bychom tomu zabránit, ale přece nemůžeme S jen tak zatknout, má imunitu.

No, zatím nasadíme do Strakovky víc našich lidí, aby sledovali, co mimořádného se bude dít. Jestli se S třeba už neusadil v premiérově pracovně a začal tam úřadovat.“

V pondělí po deváté hlásí agent ze Strakovky osobní vizuální poznatek „ z pracovny premiéra vynáší skupina maskovaná montérkami pracovní stůl.“
Informace se bez odkladu dostala k šéfovi.

Blesklo mu hlavou, jestli nemá okamžitě kontaktovat ministra vnitra, ale usoudil, že by to mohlo být rizikové, pokud by právě on byl jedním ze spiklenců.

Co ale udělat musí, to je upozornit premiéra. Začal proto shánět spojení, a když se dostal k aktuálnímu číslo, ozvalo se, že příjemce je momentálně nedostupný. Doprovázející agenty z ochranky zprvu volat nechtěl, je to jiná organizace, ale nakonec jejich velitele požádal tlumočit premiérovi prosbu, aby byl tak laskat, a až to bude možné, volal v mimořádné záležitosti Prahu.

Mezitím se řediteli na stůl dostalo další hlášení ze Strakovky, že tatáž trojice v modrém přinesla do pracovny jiný stůl.

Ředitel hlášení uložil do složky s názvem „Manilský atentát“ a když se ozval telefon, nebyl to premiér, ale podplukovník.

„Teď mám na stole přepis aktuálního prostorového odposlechu, kdy vedoucí Kanceláře si pochvaluje sekretářce, jak se „ta výměna rychle sfoukla.“

To znamená, že už je asi, vymalováno, jenom S ještě nepřišel.
Neměli bychom aspoň v převleku za dopraváky jeho auto, až pojede z ministerstva do Strakovky zastavit, a podrobit jakoby technické prohlídce?“

„Spatný nápad to není, ale mohl by vystoupit a za deset minut chůze by ve Strakovce byl stejně.

Moment, zvoní mi další telefon.

Dobrý den, pane premiére. Chci vás informovat, že ve Strakovce proběhla velmi podezřelá akce pod krycím nházvem, VÝMĚNA S.

„No konečně,“ reagoval z Manily s ulehčením předseda vlády.

„Ten stůl, který jsem zdědil po Štrougalovi, Čalfovi, Tošovském, Zemanovi, Špidlovi, Grossovi, Paroubkovi, Topolánkovi, Fischerovi, Nečasovi, Rusnokovi, Sobotkovi, Fischerovi a Babišovi měl už strašně popsanou a rozrytou desku, kam každý zvěčnil své jméno a dobu působení, že na mě už pořádné místo nebylo. Tak jsem žádal o VS.

A co, že voláte právě vy? Děláte teď ve Správě budov? To pak to plánované povýšení na generála ztrácí smysl…"