Premiér je pod obrovským tlakem. Z krejčovského metru si už odstřihl dva dílky ze čtrnácti do místa, označeného červeným fixem jako mezní.

Pak už je Konec, End, Ende, Fin, Кінець.

Do čtrnáctého centimetru zbývá už pouhých dvanáct obdélníčků. A každý z nich, stejně jako to bývalo za armády monarchistické, demokratické prvorepublikové, i později posovětizované lidové armády, symbolizuje jeden den. „Na vojně“ to byl den, který zbývá do odchodu z kasáren do civilu.

U Petra Fialy o vojnu nejde. V sázce je společenská stabilita.

Pokud premiér do doby, než ustřihne čtrnáctý centimetr, politicky nekapituluje - což by znamenalo dokončit dosud nepřiznávanou zradu volebního programu a ustoupit požadavkům na zásadní změkčení balíčku - vláda se může pod hněvem mas otřást v základech a zhroutit se. Podle odborů premiér musí začít vyjednávat o ústupcích.



Pro premiéra je to těžká volba. Ultimátum není legrace. Výstraha důrazně vyřčená na schodišti Strakovky není planá. Je to nůž přiložený na osmnáct ministerských krků, z toho jednoho premiérského, a čtyř krků předsedů stran.

K tomu ještě navíc pátého krčku - útlého jako u Marie Antonietty - krku předsedkyně sněmovny a také šéfové topky, která se zodpovědnosti za odpor koalice ke spravedlivému řešení : Ať platí bohatí, vyhnout nemůže.

Nedojde nakonec i na hůl, jako ve známém filmu?