Covid sice řádil víc, ale všechny rysy epidemie teď vykazuje vlna lhavosti - korektněji řečeno: ne zcela pravdivé mluvy v záležitostech politických.

Či mluvy dokonce zcela nepravdivé produkované ústy činovníků.
Lhářem je dnes diagnostikován kdejaký politik, a přídavkem mu oponenti ještě nadávají do zlodějů.

A neděje se tak pouze na půdách sněmoven či zastupitelstev, které i k tomu účelu bezpečného odreagování byly zřízeny.

Lže se, jak tvrdí jedni, a druzí to hned vyvracejí poukazem na ještě větší lhavost „soupeře“, lže se i v televizních studiích. Nejenom v „jedinečném prostoru pro diskusi“ na Kavčích horách, ale také v nejedinečných kulisách komerčních stanic.

Naposledy minulou neděli expremiér Babiš připomněl v televizi stávajícímu premiérovi figurku Pinocchia, pohádkového lháře, kterému kvůli věčným lžím narostl dlouhý nos, kterého se nemohl zbavit. Předseda vlády nad takovým primitivním podobenstvím bohorovně mávl rukou.

Drzost pak odbyl poukazem na naše babičky, které říkaly, že kdo lže, ten krade a do pekla se dostane.


Premiér jistě mínil klientem pro peklo Babiše, ovšem explicitně byl za lháře z jeho úst označen právě on sám, takže bonmot by se dal chápat i jako Fialova zdravá sebekritika a přiznání, že v pekle se sejdou oba.