Ten, kdo nic nedělá – míněna nějaká vysoká manažérská funkce na ředitelství Čt – a tudíž ani nic zkazit nemohl, byl v očích mnoha radních prestižnějším kandidátem na post ředitele, než dvanácti lety ve funkci ostřílený stávající šéf.





Kdyby radní soudili poctivě, současného ředitele by bývali ve funkci potvrdili.

Místopředseda rady si mohl odpustit jej označit za člověka minulosti, který měl skončit už dávno. A ne se ucházet o funkci znovu s uštěpačným dodatkem, že tentokrát už opravdu naposledy.

Přitom sršel neotřelými nápady, které by nikomu z protikandidátů ani ve snu na mysl nepřišly.

Například ČT mohla sdílet s komerční televizí některé pořady, kooperovat při dramaturgii i výrobě seriálů - a ještě spoustu dalších námětů možné konvergence má stávající ředitel, přičemž by bylo napínavé sledovat, která z televizí by nakonec pohltila tu druhou.

Dalším projektem bylo ustavení jakési krizové redakce rychlého nasazení, podřízené zřejmě výlučně jemu.

Dala by se využít při válečném zpravodajství na frontě, ale dost možná i doma. Při situacích, kdy koalice by byla ohrožena protestními akcemi a reportáže by pak mohly odhalovat skutečné cíle vnitřních nepřátel.

Otázka, zda radní dají na jistotu klidné inovované kontinuity je zodpovězena. Nedali.

Vsadili na pofidérní představy o televizi veřejné služby (podobné té, jakou před 30 lety předstíral jiné radě vybudovat na Nově V. Železný), která by sloužila, ale neposluhovala.

Anebo propadli - možná paranoidní, možná že zdravé - představě, že současný ředitel je svým způsobem agentem komerční televize?

A jestliže není, mohlo se třeba zdát, že osmnáct let být ve funkci ředitele televize moc normální není, to jen za normalizace byl 18 let ředitelem Kavčích hor Jan Zelenka. A co po něm zbylo? Akorát tak zrušená Čété trojka.