Připadá mi laciné na konci školného roku se pokoušet o přirovnání politické scény k žactvu a známkovat persony škole už poměrně dávno odrostlé.

Tak třeba „dát“ ministrovi financí čtyřku z počtů, protože neumí do 295 000 000 000 korun počítat – nebo ho, ještě vtipněji, nechat propadnout.

Anebo ministryni pro vědu oznámkovat trojkou za (ne)znalost základních částí optického mikroskopu, jimiž jsou: objektiv, okulár a kondenzor.

Ale na druhé straně jí z chování náleží jednička se žlutou hvězdičkou, protože při jednání vlády nevyrušuje otázkami, a hezky tiše a v pravý čas zvedá ruku.

Při takovém humorném známkování by ministr Lipavský mohl dostat jedničku za neukvapenost. Kvůli Progožinově občanské válce, které skončila ještě dřív, než mohla začít, v sobotu odpoledne, svolal ministr krizový štáb až na neděli večer.

Zato se poněkud ukvapil v radostném úsudku, že už letošní dovolenou by mohl strávit nikoli na momentálně ruském, ale už zase na momentálně ukrajinském Krymu.

Tak takovéto známkování nikam nevede.

Když už, tak by mohlo proběhnout v poněkud obecnější globálněji změřené podobě. Třeba suše konstatovat, že i v končícím školním roce dostával od komisařky, respektive euro-inspektorky Jourové mimořádný bonus premiér Orbán, jako ještě před časem tehdejší předseda vlády Babiš. Toho vidíme na starším vyobrazení vedle polského kolegy při čekání na výprask za nedodržování správných hodnot.



Vůbec nejlepší by bylo politiky k žákům a ke škole nepřirovnávat.

V literatuře, v divadelní tvorbě, ale třeba i v té nepokleslé části kinematografie a v ne-Netflixech a ne-VOYOjích, přece vyčnívá dost výrazných postav, k nimž by bylo možné naše tragicky, dramaticky i fraškovitě založené politiky přirovnat.

Ale zvyk je železitá (vtipně, že?) kazajka (ještě lepši, že ano?), a tak se do jedné zvláštní školy podíváme, a přitom se pokrokářsky obejdeme bez frustrujících a ponižujících známek.