Dozvěděli jsme se, že spořivý premiér nechá vyplatit padesát miliónů korun Michelinu. Nikoli snad za nové obutí všech ministerských vozů, ale v podstatě za marketinkovou službu republice.

Za ony peníze se totiž do vyhlášeného gurmánského průvodce pro turisty vyšších tříd dostane zmínka o zhruba dvacítce českých restaurací. Exklusivních výší cen svých pokrmů, které rozhodně nepatří k běžnému menu lidových strávníků.

Když si trochu započítáme a padesát milionů státních korun vydělíme dvacítkou soukromých firem, vyjde nám dva a půl miliónu dotace na propagaci každého podniku.

Ale než se případně rozčílíme, je nutné ony milióny zředit. Pěti, neboť názvy oněch podniků budou v tištěných průvodcích – Michelin Guide – celých pět let! Což znamená, že stát vlastně dotuje propagaci každé firmy pouhým půl miliónem ročně. No řekněte, jsou tohle dneska nějaké přemrštěné peníze?

Bylo by proto neférové přijít s ironizujícím konstruktem, že stát vedle toho, že bude brzy už stoprocentně podnikat v energetice, a je i velmi úspěšným pivovarníkem v budějovickém Budvaru, se teď svojí troškou padesáti miliónů stane aspoň hodným strýčkem luxusních restaurantů ve zcela privátním vlastnictví. Vždyť ani ČEZ zatím nevlastně zcela, jen ze sedmdesáti procent.

Takže k zásluze, že nás bezodkladně ujistil, že jsme ve válce, zvolil nám do čela generála, srazil inflaci těsně pod deset, vyhrál Wimledon a užuž nám balí úsporný packet, si teď premiér může připsat i další úspěch.

Našimi dělnickými penězi nasměruje mlsné jazýčky prachatých boháčů do vybraných restaurantů. Gurmáni v nich pak utratí přehnané sumy, a pokud firmy nevykáží přemrštěné náklady a nebudou účetně ve ztrátě, zaplatí i něco na daních do státní kasy.

Jak ale premiér případné šťouraly vysloveně upozornil, o výhodnosti příspěvku jej odborníci museli přesvědčit. Podařilo se jim to. Byli to ti praví.