Sousedské řeči k aktuálním otázkám pronesené na chodbě paneláku mohou být kolikrát pronikavější než celé PARTIE, UDÁLOSTI KOMENTÁŘE či třeba relace K VĚCI.

Veřejná „sledovanost“ CHODBY je z podstaty této formy komunikace ovšem zanedbatelná.

Ale možná je to pro diskutující dobře. Nemohou se stát objekty zájmu horlivého oznamovatele dezinformačních výroků.

-Řeknu vám, pane docent, že jak stárnu, tak mě napadají taková zvláštní životní ponaučení, jako bych byl nějaký filozof, nebo co. Vám se to neděje?

Poučení? Ale jo, pane soused, taky mě napadají. Třeba, že svět je čím dál tím horší - ale to je stará vesta, to už říkal můj otec, když nadáv.., ehm, když se kriticky, avšak konstruktivně vyjadřoval k některým potížím přechodu od socialismu ke komunismu. A vás tedy napadlo co?

-Že nejhorší je nevědomost, žít v ní. Rozumíte?

-A jak jste k tomu dospěl? Z vlastní zkušenosti, že jste žil léta v domnění, že se ta vaše pojistka vztahuje i na vyhoření kvartýru, ale ono to bylo jinak? To jsem vás tenkrát litoval, to musela být pěkně drahá nevědomost.

-Ale já to myslím jinak, ne tak, tak materiálně.

-A jak tedy?

-Duchovnějc. Konkrétně třeba tak, že pan doktor Fremr, co se stal novým ústavním soudcem, to chudák teď od mnohých senátorů, ale i novinářů schytává za to, že po celou dobu co rozum bral, študoval, před listopadem dokonce už soudil, žil v nezaviněné nevědomosti a netušil, že režim je zločinný, justice zpolitizovaná.

Což mu dokonce zatajovali i celé dva roky, co byl kandidátem partaje. Pak konečně na měsíc do vstoupil, aby po listopadu mohl expresně prozřít.

Dovedete si představit, jaká to pro něj musela být rána, když se dozvěděl o režimu pravdu?

-Počkejte, pane soused, to si děláte srand.. tedy legraci?

-Ale vůbec ne. V jeho situaci, tenkrát, protože jsem slaboch, tak bych se neudržel a kvůli deziluzi skočil z okna.

Dobře, že pan doktor je jiná nátura, že zatnul zuby a v novém režimu si to vědomě odpracoval. Akorát se někdy neudržel, když se mu dostaly do ruky, tedy když soudil bývalé partajní špičky. To byl mezi soudci černou ovcí, protože někdejším pohlavárům nenadržoval, naopak, jako by jim chtěl dát sežr.., tedy pomstít se za to, že před listopadem ho drželi v nevědomosti a dělali z něj hlupáka, když například vandaly měl odsoudit jako záškodníky.

-A pak snad soudil Jakeše? No, to by tedy bylo pěkně kuriózní!

-Toho ne, ale Hoffmanna za srpen 68, kdy nechal vypnout rozhlas, aby nebrojil proti okupačním Rusákům. A protože to bylo odvolání, tak Hoffmannovi napařil dokonce o dva roky víc! To si tedy v té době dovolil moc.

-No jo, tím se vlastně očistil a pak z něj byl mezinárodní ranař proti zločincům dokonce válečným.

-Vidíte, jak se dá smysluplně zužitkovat prozření z nevědomosti. Já se ani nedivím, že si ho vybral pan prezident, vlastně jako parťáka.

-Parťáka?

-V nevědomosti. Tedy v někdejší nevědomosti. Před panem prezidentem v mládí přece režim taky tajil, co vlastně na vojenské škole studuje.

Balamutili ho, že na diplomata, i když mu bylo trochu divné, protože prý rád četl špionážní příběhy o honech na agenty z edice Magnet, že ho při praktické výuce školí, jak v terénu zakládat či nenápadné vybírat mrtvé schránky anebo odezírat z úst ve dvou západních jazycích.

-Asi si myslel, že to patří ke všeobecnému vzdělání diplomata, stejně jako nosit frak a umět tančit vídeňský valčík.

-No právě, a když ho po listopadu taky vyvedli z nevědomosti, tak potupu z obelhávání dokázal potlačit a jakoby na truc se dal k NATu.

Tak už jste pochopil, co myslím tím poučením, že nejhorší je nevědomost?

-Já bych k tomu ještě přidal, že vysvobození z nevědomosti otevírá pro člověka netušené možnosti, když je umí vzít správně, tedy šikovně do ruky.

-To jste řekl krásně. Já si to zapíšu. Jakpak to bylo?