Prezidenta nepříjemně zaskočilo šťourání některých senátorů – a nejenom těch – v raném působení jeho kandidáta na ústavního soudce. Vyhřezla na povrch strašná skutečnost.

Ukázalo se, že téze, o tom, že s minulostí jsme se už dávno plošně vyrovnali, je mylná. Někteří plošnost narušují.

Nevyrovnali se s minulostí právě ti, kteří se nadměrně zajímají o mladické nerozvážnosti dnes už téměř kmetů, kteří byli vychováni k poslušnosti k momentálním autoritám.

Ve své upřímně míněné snaze bránit rozvratu pak sem tam v trestání nepřizpůsobivých občanů trochu přestřelili či nechali jim propadnout tu dům, tu auto, avšak vše v mezích zákona.

(Konečně, platné zákony měla ve středověku i hrdelní inkvizice, když upalovala kacíře a čarodějnice. Justice totalitních režimů rovněž odsuzovala k oprátce či ke koncentráku podle zákona, a nacističtí soudci pak byli i v Ústavním soudu Spolkové republiky.)

Je proto velmi cenné, že Chvilkaři se nijak neangažují. Zjevně nechtějí jitřit atmosféru kvůli záležitosti, která je způsobena pomýleným pohledem většího množství jedinců na minulost.




Proč přilévat olej do ohýnku, který většinovou společnost vůbec nepálí?

Vždyť i druhdy sprostý vrah propuštěný po třiceti letech si své někdejší jednání poctivě odseděl a odpracoval. Teď je čistý, a má-li dostatek sebevědomí i absenci soudnosti, může aspirovat i na šéfa Vězeňské služby. Když si ho ministr s máslem na hlavě vybere.