Prezident Pavel měl velké dilema, zda má či nemá podepsat důchodové změny, které podle sněmovny mají začít platit už zítra, v pátek.


Pokud je ovšem stvrdí svým podpisem, a to muselo být do čtvrtečního dopoledne.

Prezident po probdělé noci, kdy opakovaně řádku po řádce novelu pročítal, ještě zdaleka nebyl rozhodnutý. A to mu během rána volal premiér, předsedkyně sněmovny i ministr Jurečka s uctivými intervencemi, aby podpis učinil.

Zároveň se na různých sítích mohl dočíst uštěpačné glosy opozičníků, aby zbytečně nenapínal a nehrál divadlo, protože stejně podepíše, jako vždycky všechno.

Čas nemilosrdně ukrajoval minuty, kdy se blížila uzávěrka pro tiskárnu, která musí stačit zákon publikovat.


Napětí se dalo krájet, když najednou, kde se vzala, tu se vzala, stála před prezidentem stařen...seniorka, babička, a naléhavě jej oslovila.

Situaci pohotově zachytil hradní rychlokreslíř a zapsal osobní stenograf.



PANE PRESIDENTE, JMÉNEM NÁS PENSISTŮ PROSÍM, PODEPIŠTE. VŽDYŤ JE TO PRO DOBRO NÁS VŠECH. TROCHU SE USKROVNÍME, ALE ZATO ZEMĚ BUDE VZKVÉTAT!

NEMÁTE-LI ČÍM PODEPSAT, TAK JAKO ŘÁDNÁ HOSPODYŇKA JSEM RÁNO PŘES PLOT PRO BRKO SKOČILA, A TADY VÁM HO NESEU I S INKOUSTEM.

POKUD BYSTE SE CHTĚL VYPARÁDIT, ABYSTE PŘI PODPISU VYPADAL, A MOMENTÁLNĚ NEMÁTE CO NA SEBE, VZALA JSEM PÁR VĚCÍ OD ZEŤÁKA PANKLA. NEBOJTE SE, JE TO PANSKÝ KOČÍ A TAK MUSÍ NA AUTFIT DBÁT.


Babička však stečného generála nepřemluvila. Dojde tak k dozírným národohospodářským ztrátám!

Škoda, že namísto babičky nepřišel přesvědčovat Dědeček Hříbeček. Jenomže ten by se do Česka nedostal. Leda tak v převleku za fotbalistu neruské sborné, ačkoli sám je vyloženě ruského původu.