Po dnech, kdy expremiér Babiš barvitostí svého pozurážecího mluvení ve sněmovně vyšoupl z předních stran novin a z vysílání médií vládní balíček, se teď na chvíli objeví předseda v médiích znovu.

Nebudou to dozvuky jeho nulové tolerance k politickým nulám, za něž pokládá třeba nikým nevoleného ministra Dvořáka, ani nepůjde o Babišovu výzvu k celonárodnímu boji proti Nové totalitě.

Vyrojil se opět český evrgrýn – čapák.

V cauze Čapí hnízdo mimořádně narychlo – a pak, že justice je prý jako lenochod – teď soud neveřejně rozhodne, zda na základě odvolání státního zástupce zruší osvobozující rozsudek a – lidově řečeno – požene Babiše znovu před Městský soud.

To už by pak nešlo o jednání za zavřenými dveřmi, ale o další reprízu – a zřejmě o derniéru ještě ne - poměrně nedávného představení. Mělo by mít stejný průběh, až závěr by mohl být poněkud jiný.

Avšak ani v krajním případě z Babiše nikdo neudělá kriminálníka, tedy odsouzence, který by seděl – třeba jako Valjean, Motýlek, Monte Christo nebo expolitik Rath.

Maximálně vyfasuje podmínku jako různí zloději, lehčí przniči dětí, či vrahové za volantem. A pokud by „nezlobil“ víc, než zlobí podmínečně propuštěný Kajínek, byl by na tom A. B. jako teď.

Nová totalita holt (ještě) nemá své nekompromisní „bouráky“ jako měla Prastará totalita, která to brala hlava nehlava.

Proto si Andrej Babiš, čapák nečapák, může furianstky zazpívat:



Britská detektivka Past na myši (The Mousetrap) se hraje na světových jevištích nepřetržitě sedmdesát let a má i několik filmových adaptací.

Česká soudní komedie Nálety na čapí hnízdo (Raids on the stork's nest) se prezentuje něco přes deset let, a to jenom v Praze, ještě ani v Brně ji neuvedli.

I filmaři házejí mrtvého brouka, o maňáskově verzi pro dospělé ani nemluvě.