V New Yorku byla sice ještě noc, ale v Praze už začal pracovní den, takže prezident Pavel z hotelu poblíž sídla OSN vyťukal supertajné číslo ministryně obrany.

„Slyším,“ ozvalo se po chvíli.

„Hlásím, pane vrchní veliteli, že v době vaší nepřítomnosti se nic mimořádného nestalo, vyjma zátahu na gen. štábu. Jistě voláte kvůli tomu, že?“

„Kdepak, Jani, ehm, paní rotmistryně v záloze. Nějaké čachry kolem zakázek na komunikační systém mi můžou být, i s celým dozimetrem, ukradené,“ rázně konstatoval prezident.

„Teď mám jinačí starosti. Zajímá mě, v jakém stavu, tedy technickém, jsou tanky, které chystáme pro Ukrajinu. Není to nějaký nepojízdný střelby neschopný šrot? Ale na rovinu, prosím!“

Ministryně reagovala okamžitě. „V žádném případě, vyloučeno!“

„Opravdu? A střílí vůbec?“

„No, to ani ne, ještě“, přiznávala ministryně.

„Ježíšmarjá, tak tu dodávku okamžitě stopněte.

To by tak scházelo, abych po kancléři Scholzovi, který šel na kobereček k Zelenskému kvůli tomu, že na Ukrajinu dodali prý staré a opotřebovaní Leopardy, byl teď na řadě já.

Takhle si přece s důvěrou zahrávat nemůžeme. Taky by taky mohlo znamenat, že by Zelenský vlastně poslal Rusa na nás! "

„Bez obav, pane prezidente. My přece na Ukrajinu dodáváme slušné zboží, a ta nová dodávka, to přece budou fungl nové tanky, které u nás vyrobíme. Dokonce za dánská a nizozemská eura. Tedy s jejich spoluúčastí.“

Bylo slyšet, jak si prezident úlevně oddechl. Mohl teď sladce usnout a dopoledne na zasedání se nemusel vyhýbat pronikavému pohledu kolegy Zelenského.

Zatímco kancléř Scholz s máslem na hlavě dělal, že nevidí, protože je otázkou, zda ze strany Berlína nejde o sabotáž páté kolony mírotvůrců.


(a pohled z druhé, nepřátelské strany ZDE)
(Je s podivem, že takový nahlodávací web unikl pozornosti všech anti-dezinformačních útvarů silových ministerstev.)