S první části nadpisu je možné souhlasit všeobecně. Nihilismus totiž opravdu utěšitelný není. Optimismu nepřidává, a do novinářství proto nepatří.


Ovšem léčivá kritika, ta ono. Vždy to však musí být mistrný vyvážený kousek. Něco jako dát kritizované fyzické či právnické osobě na jedno líčko facku, a druhé lehounce pohladit. Míněno v přeneseném slova smyslu.

To dokáži jen opravdu novináři machři. Mají to dnes ale těžké. Užuž to loni vypadalo nadějněji, vznikal vládní úřad pro média, který by redakce a jednotlivce orientoval, ovšem premiér jej v obavách z paní Jourové zrušil.

Kdo se teď pustí do léčivé kritiky, když se úřední odezvu její kvality nedozví?

To kdyby byl novinářem před čtyřiatřiceti lety, což někteří seniorští šťastlivci už jimi byli, stačilo, aby si přečetli vodítko. Vyšlo 21. září 1989.

Byl to úvodník věnovaný velmi slavenému Dni tisku, rozhlasu a televize. Nebyl sice státním svátkem, do práce se muselo, ale o nejbližším víkendu se pořádaly kulturní akce, estrády a trhy. Připomínaly tak dobu, kdy ve dvacátých letech se zrodila vlajková loď české pokrokové novinařiny - RUDÉ PRÁVO.




Samozřejmě, teď už se Den tisku atd. dávno neslaví. Ale možná trochu symbolicky přece jenom ano, a to v televizi, jestliže v předvečer někdejšího svátku Rada ČT zvýšila novému řediteli plat. O padesát tisíc, takže bude mít o 15 tisíc víc než premiér, ale zato o 60 tisíc méně než prezident. Tedy bez jedné tisícovky dělá nový ředitelský plat 290(-1) tisíc.

Zvýšení si televize může dovolit. Těch pár tisíc mnohonásobně vynahradí nové koncesionářské poplatky, takže ředitel bude moct přidat i užšímu vedení ČT.

A teď už k vodítku pro tehdejší novináře i jejich respondenty. Mohli se dočíst o tom, jak mají psát, aby se čtenář za svou jednu korunu dozvěděl v novinách, informačně nepřehuštěných, se zprávami opatřenými správným úhlem pohledu, jen potřebné a nezarmucující věci a radoval se pak z toho, že má to štěstí žít v taboře míru a socialismu.




Přesto se i v té době objevily sem tam výstřelky. Jeden z nich fikaně podprahově naznačuje, že za nesprávný názor je možné dostat vyhazov. Dnes něco nepředstavitelného!