Média jsou plná informací o vládním schválení objednávky amerických neviditelných stíhaček F 35 s urgentním vyřízením první dodávky v době, jíž se t a t o Fialova vláda zaručeně už nedožije.

Nezávislé noviny, podle svého zabarvení vyzdvihují buď úžasnost strojů a jejich skvělé využití v konfliktech – po Ukrajině zřejmě přijdou další, Rusko si jistě pokoj nedá a Čína se chystá na Ameriku. Což by znamenalo, že bychom se svými F35kami přiletěli v rámci NATO Americe na pomoc, pokud Čína počká, až letadla budeme mít.

Listy nefandící tomuto kontraktu se pak ohánějí soudy znalců, kteří tvrdí, že cena provozu mnohokrát předčí výši nákupní ceny.

A mnozí šťouralové znervózňují veřejnost tvrzením, že čekat odteďka na poslední várku ještě 12 let je neúměrná doba – to prý se i na Spartaka (dřevní Škodovka) po objednání čekalo méně a na družstevní byt jen o něco déle.



Někdo si zase klepe na hlavu, když slyší vizionářská slova ministryně souznějící s náčelníkem GŠ, že stíhačky budou sloužit minimálně do šedesátých let.

Uštěpačně to komentují, že za čtyřicet let bude, kdo ví, co, technika se může fantasticky rozvinout a boj vypadat podobně jako v dnešních sc-fi.

Racionálně uvažující poplatník by si teď měl vlastně přát, aby nebezpečí konfliktů pokud možno bylo trvalé, a nacházeli jsme se v ohrožení, jestliže už ty stíhačky budeme mít. Světový mír by se nám jinak prodražil. Asi jako hasiči, kdyby vůbec nezahořelo.

Historie je matka moudrosti, a tak se podívejme do zaprášených úředních archivů císařské kanceláře, kde údajně, jen necelý rok před nečekanou první světovou válkou, císař pán podepisoval objednávku na větší množství „zázračných létajících strojů“, které válku vyhrajou, pokud ovšem propukne až za pět let a monarchie se do té doby dokonce nerozpadne.