Když udělili Nobelovu ceny za literaturu „obyčejnému písničkáři", nemohli to svého času estéti a marní čekatelé skousnout. Pár slok jeho nejslavnějšího hitu znalo na světě neporovnatelně víc lidí, než stránky jejich knih.





Bob Dylan vyjádřil naději šedesátých let, že přicházejí časy důstojnějšího života.

The Times They Are A-Changin.

Časy se opravdu změnily a mění. Jednou, a někde, k lepšímu. Podruhé jinde k horšímu – ovšem lidstvo jako celek na tom není nejlépe, kontrasty jsou obrovské.

Zatímco v některých krajinách už po dvé století nepoznali hlad a válku, na jiných místech se krvavě bojuje. Dlouhodobě hořící konflikt překrývá, nebo zastiňuje další, čerstvý, svým způsobem i krutější.

Nejenom doba se mění. Mění se i – obrazně řečeno – plakáty našeho tři sta šedesáti stupňového maxi biografu s burácejícím zvukem vřavy.

Jeden východoevropský film se už moc okoukal, tak se dává jiný, z blízkovýchodní produkce, rovněž horror - drama - thriller pohromadě.

I tady jsou dokonalé davové scény s výbuchy, požáry, oběťmi, rozvalinami.. Oba „kusy“ by si zasloužily oscara minimálně za obrazové a zvukové efekty a za emocionální výkony ve vedlejších rolích. Za výkřiky zoufalství, sténání raněnýchi i pláč dětí – kdyby to ovšem byly iluze, a nikoli drsná realita.



The Times They Are A-Changin





The Times They Are A-Changin