Jaroslav Hašek byl geniální. Také v tom, že dokázal vytvořit nadčasové situace, kam v jiné době stačí jen nastrčit jiné figurky a - ono to funguje!


Jako s tím vojákem, co pro změnu babičku teď náhodně nepotká, a ta mu ukáže cestu do krajského města, ale vyhledá ji cíleně, s posláním.

-Vojáčku, kampak? Do Budějic?

-Ne, matinko, jdu přímo za vámi. Abyste nemusela vážit cestu na Hrad, když vám teď zrušili lokálku i autobus.

-Na Hrad? Jéminkote, co bych tam mezi tím panstvem dělala. Není to nějaká mejlka?

-Kdepak, na Hradě byste dostala medaili.



Byla jste přece protikomunistická odbojářka, že?

-Odbo, odbo..? No, dcera kulaka jsem, to jo, ale jinak..

-Okna jste zdobila? Ne? Tak vidíte! Na schůze chodila? Ani jeden průvod jste nevynechala? Prase jste načerno zabíjeli? Husy prodávali a nezdanili..

-To zase jo, a na režim jsem nadávala, pole nám sebrali, komouši zatracení.

-Tak vidíte, že jste byla ve třetím odboji, i když jako řadová bojovnice. No a právě takové skromné občany, teď vyznamenáváme. Protože jste špatná na nohy, dostanete diplom už teď a tady.

-Tak moc děkuju, vojáčku. A jsem ráda, že je to od vás, protože od toho Pavla, taky komouše, bych nevzala nic. To bych se musela studem propadnout.

-Ale, ale, to máte poněkud zkreslené mínění o panu prezidentovi. Vždyť on byl také jen obyčejný bojovník, někdo jako vy.

Podívejte, vy jste bojovala proti režimu, ale pan prezident nikdy nepřátelům socialismu vlas nezkřivil. On nebojoval proti vnitřním nepřátelům, živlům jako vy, a spol. On bojoval proti vnějším nepřátelům, proti tomu válečnickému NATO. Rozumíte?

-Tak jo. Moc hezky jste mi to vysvětlil, takže teď už se toho diplómu nemusím štítit, a pověsím si ho na zeď hned vedle obrázku pana profesora, tedy Masaryka, Klause ne.

A kdybyste se s panem jenerálem viděl, tak ho pozdravujte a pokřižujte za mně, když je z těch komoušských prezidentů, co jsem zažila, skoro největší fešák. Ovšem až za panem Novotným.

- - - - - - - - - - -