Lidem, jimž laskavý zaměstnavatel povolil vyměnit tři čtyři dny přítomnosti v kancelářích za práci z domova, hrozí zakleknutí nejenom Jurečkovými agenty, ale i bezpečáky z „vnitřního“ firem.

Jeden z deníků tomu přisuzuje naprosto zásadní váhu, jako kdyby vyhrálo Rusko nebo Hamás – ne v hokeji, samozřejmě. Na titulní straně uvádí velký článek dvouřádkovým palcovým titulkem „Chcete home ofice? Ukažte šéfovi byt.“



-- - - - - - -

Inženýr Dušek, zabraný do studie přeložení toku Vltavy tak, aby obchvatem minula Prahu, čímž ve stávajícím korytu by vznikl značný prostor pro stavební využití, uslyšel zvonek.

Odložil laptop a otevřel dveře panelákového bytu.

„Dobrý den, já jsem Petříček, z podnikového útvaru bezpečnosti práce,“ představil se nekompromisně vyhlížející chlapík připomínající revizora Anděla z pamětnické veselohry.

„Tak mi ukažte, kde máte ten svůj pracovní homo koutek, jestli vám nehrozí nějaké nebezpečí. Něco si přivodíte a firma to odskáče jako pracovní úraz, a bude solit, ehm, platit náhradu.“

„Je to hned tady,“ odvětil Dušek a otevřel dveře koupelny, na nichž visel papír s nápisem z počítače:

PONDĚLÍ AŽ PÁTEK 6-8 – KOUPELNA
8-16.30 OFIICE
NEKLEPAT, NEVYRUŠOVAT

„To tu visí pro pořádek, aby dětem a manželce bylo jasné, že od osmi mě nemají vyrušovat a nikdo sem nesmí vkročit,“ chlubil se Dušek.

Bezpečák chviličku přemýšlel a pak vypálil: „A co když se jim chce, to..“

„Ale to nehrozí. Manželka je už v práci, kluk ve škole, holka ve školce, tak udělají všechno tam, ne?“

„A když mají volno?“

„To taky do kanclu nemůžou. Nočníků máme dost. No, a když je to velká, dají ho na balkon, a až mi skončí pracovní doba, tak to tady vysypou.“

„No dobře, a kdo děti vyzvedává, he? To v té době pauzírujete, a proč to nemáte napsané na dveřích?“ řekl Petříček škodolibě, protože Duška zjevně nachytal.

„Chodí domů samy, holce už je pět, Jirkovi sedm. Škola je jen pár stanic metrem a školka v naší čtvrti“.

Ozval se štěkot. „Máte psa? A je očkovaný, abyste nedostal vzteklinu, kdyby vás kousnul?“

„Nekousne, chudák starej, má už jen dva zuby a do kanclu se nedostane. Až se kluk vrátí ze školy, vyvenčí ho.“

„A neodskočíte si občas na nákup?“

„Vyloučeno, nakupuje manželka.“

„No to je dobře, to by vás mohl zranit třeba rozjetý plný nákupní vozík nebo se na vás vysypat regál s láhvemi - to by samozřejmě jako pracovní úraz v pracovní době vykázat nešlo.“

Pak se rozhlédl po koupelničce se sedací vanou a nevěřícně kroutil hlavou. “Stejně mi není jasné, jak úřadujete, žádnou židli tady nemáte, ani stolek pod počítač tu nevidím, ale ten by se sem ani nevešel.“

„Takhle.“ Dušek položil nafouknutý gumový kruh na plavání do vany, vlezl dovnitř, sedl si pohodlně na kruh, a – a pak poprosil bezpečáka:

„Buďte tak hodnej, podejte mi počítač, v tom fofru jsem si ho zapomněl vzít, a to bych musel zase ven.Leží v umyvadle. A taky prosím zapněte zářivku, co je nad ním.“

Asi za půl hodiny už Dušek z křesla v pokoji říká do mobilu ženě: „Ale jistě, děti jsem vyzvedl, pak nakoupil, skočil do čistírny, jak jsi chtěla.. Jéžiš, na tu poštu jsem zapomněl.

Jo, a byla na mě kontrola bezpečnosti práce. To víš, že jsem prošel. Zahrál jsem tu fintu s kanclem v koupelně. Ovšem s výhradou v zápise, že se tam viklá sušák na prádlo, a že by na mě mohl spadnout. Pro klid kdyby zase přišli, popros šváru Bédu, ať nám to převrtá, když je tak šikovnej.“

Pak se zvednul a zakřičel“ „Nechte už toho házení po sobě konzervami pro Rexíka! Co když si ublížíte nebo rozbijete nábytek?! A hlavně buďte ticho! Opakují seriál, který jsem včera neviděl kvůli jinému seriálu.

Bylo půl páté, a v pět přijde manželka z normální office a vysvobodí ho.