Karel Havlíček, zjevně premiér budoucí vlády (v níž ministrem financí by mohl být Andrej Babiš) – teď jeden z lukrativně placených místopředsedů brigády velitelky Pekarové, byl nucen na sebe vztáhnout označení za hysterika a lháře.

Za prolhané otaxoval premiér všechny ty, kteří navzdory jeho ujišťování, že nic se nestane, tvrdí, že dojde k zásadnímu zdražení energií.

A tytéž výlupky označil ministr Síkela za hysteriky.

No, kdopak by chtěl mít za předsedu budoucí vlády hysterického lháře či lživého hysterika?

Buďme rádi, že máme, koho máme, a zapomeňme na nějaké laciné analogie roku 1953, kdy také předseda vlády, Zápotocký, se v rádiu ještě den před měnovou reformou dušoval, že žádná nebude.

Anebo kdy místopředseda Rohlíček v 80. letech v pátek vyloučil zdražení benzínu, a už v sobotu ke zdražení o 60%, ze 4 korun na 6,5 došlo.

Dneska však lháře ve Strakovce nemáme, takže slibují jen splnitelné, pokud se ovšem nezmění situace a plnění není možné.

Pětikoalice kde může, dává najevo inklinaci k atlantickým hodnotám. I proto si partajní špičky údajně nasadily na moudré hlavy duté dýně se světýlkem. Tím po americku „oslavily“ nebožtíky a vypálily rybník takovým, co se stále spokojí s obyčejnými českými Dušičkami.



Havlíčkova hysterie kolem poplatku za obnovitelné zdroje, který prý vysaje z domácností tisíce korun a mnohé firmy položí, je pochopitelná. Jako premiér by za dva roky přebíral zemi, která by byla zu grunt, tedy na dně. To by se ocitl v pozici Miloše Zemana, kterého čekala Klausem spálená krajina.


-Co píšou, pane majore?

-Že nám Fiala od ledna zdraží elektriku, prý kvůli Babišovi, protože nezačal stavět atomovku.

-Babiš? Dyť už je dva roky od válu! A proč atomovka? To mi nejde do hlavy.
Co to má společného s elektrikou? No, nám to může být jedno, v našem věku už jezdíme tramvají zadarmo, ale Rexík si bude muset připlatit.


Ústřední rada odborů se odhodlala zinscenovat živou připomínku generální stávky v roce 89, která se konala 27. listopadu. Právě na onen den vyhlásily některé významné odborové svazy protestní akci proti vládě.

O generální stávku ovšem nepůjde, byla by to velká blamáž, kdyby se nepovedla, ale i stávčičky by prý měly být znát a vládě nefosilně zatopit.

Pozoruhodné je, že kritický postoj k hospodářské politice, respektive k nepolitice, mají i podnikatelské organizace. Nelze však očekávat, že při stávkovém pochodu by kapitalisté a proletáři šli ruku v ruce, v jednom šiku, k takové harmonii ještě nedošlo, ale představitelé firem mají značné výhrady a snaží se s vládou jednat. Ta je však hluchá.

Dostala se nám do rukou studie k replice na slavnou sochu Sbratření, kdy prostý český muž se objímá s osvoboditelem.

Replika má vyjádřit (momentální) sbratření odborářů se zaměstnavateli.



Rudoarmějec je nahrazen největším z odborářů, o tom žádné pochybnosti nebyly. Zato partnerovi do tváře (zatím) není vidět.

Později by figura mohla dostat rysy například ing. Zajíčka, šéfa Hospodářské komory, anebo šéfa svazu obchodu, velmi agilního Ing. Prouzy či lídra Svazu průmyslu Rafaje. Po dovýběru dalších možných tváří určí partnera předsedovi Středulovi los.

Po zhruba měsíčním stání modelem, za menší účasti vytíženého předsedy, bude dílo dokončeno. Mělo by stát před vchodem do ústředny.