„Promiňte, nejste vy pan Purkábek, který se u nás léčil kvůli bájné lhavosti?“ zeptal se chlápek v kupé spolucestujícího.

Když holohlavý pán neodpovídal, řekl tázající sousedovi naproti:

„Víte pane ošetřovateli, četl jsem v novinách, že normální člověk má mít na hlavě průměrně šedesát až sedumdesát tisíc vlasů a že černý vlasy mívají řidčí, jak je vidět z mnoha případů.“



A pokračoval neúprosně dál: „Jeden medik v kavárně „U Špírků“ říkal, že padání vlasů zaviňuje duševní pohnutí v šestinedělí.“

Holohlavý pán vyskočil a zařval: „Mlčet, víte, kdo já jsem?!“

„Jistě, pane ministře,“ odpověděl druhý muž, ošetřovatel XXXL, a horlivě dodal: “To je pacient, účastní se sociální terapie, je neškodnej, trpí prej post..Post trauma..“

Ministr nakvašeně napověděl: „asi posttraumatickým syndromem, že? Byl snad na nějaké frontě?“

„To ne, prý to má z boje za mír. To víte, chcimíři, ti se hned sesypou.
Vedle v kupé jsou s kolegou další čtyři pacouši, skoro normální, ti se jenom zbláznili ze složenek a hypoték.

Tyhle ozdravné cesty vlakem jim ordinuje pan primář profesor ..(příjmení překrylo zahoukání lokomotivy).., když léky došly a nové nejsou.“

„Ale budou, budou už.. už příště.“

„Roztoky“, ozvalo se hlášení. Ministr vystoupil.

Víme proč. Šel na inspekci. V novinách de objevilo:



Ministr se probudil a chytil se za hlavu. „Já se z toho zblázním! Nikdo nemá zájem penicilinku postavit, a já už to v televizi slíbil!. Ale to bude tím, že chybí vlastenecká motivace.

S penicilinem tajně začali za války, aby to natřeli Němcům. Když se po únoru výroba rozjela naplno, natřeli jsme tím imperialisty a nemuseli u nich škemrat.

Ale dneska? Vytratila se národní hrdost! Dneska už nikdo nemá chuť natřít to Asiatům a zbavit se závislosti na nich. Přitom jedna domácí pilulka by vyšla jen na trojnásobek té zahraniční.

Zatracený Babiš!

Když už se vykašlal na atomovku a způsobil drahotu elektřiny, tak proč nezařídil, aby Agrofert přešel z hnojiv a prášků proti křečkům na penicilin? To musím všechno dělat já?