Nejenom ekonom Lukáš Kovanda optimisticky tvrdí, že naše veřejné finance vůbec nejsou v zoufalém stavu, což dokládají příznivá hodnocení agentur.

Úsporný daňový balíček je vlastně jen preventivní opaření, abychom na tom byli ještě lépe než třeba Řecko.

Vláda má zbytečně velké oči, ale co jí zbývá? Jestliže úzkostlivě plní volební sliby, musí holt státní dluh snižovat, i když třeba Němci nebo Američané si o tak malém zadlužení mohou leda nechat zdát.

Co si ovšem za rámeček dát nemůžeme, je velmi nepovzbudivé pořadí, které hlavní město zaujalo v žebříčku nejhorších veřejných toalet. Praha je osmá z deseti! Za pouhý rok o dvě příčky sestoupila.

Útěchou může snad být, že jsme na tom jen o něco lépe než Slováci, po kterých „peloton“ nechutností a bídného standardu uzavírá rumunská Bukurešť.

Prostě - dosud nezvládáváme vedle slušně fungující ekonomiky a státní správy, mít ještě nesmradlavé hajzlíky. Ale ono to jednou určitě přijde. Jen víru mít, doufat a …

Někdy ovšem ani sebesilnější doufání kýžený efekt nepřinese, přestože mu předcházela kvalitní „dělostřelecká příprava.“

Taková Markéta Pekarová by v zájmu investičních počinů Tchaj-wanu u nás, udělala všechno možné i nemožné. Snad by se i provdala za generála Čankajška, který léta ostrovu vládnul a rozpaloval Peking doběla, kdyby ještě žil.



Je také pravděpodobné, že za svědka předsedkyni dolní komory by šel předseda horní Vystrčil – už proto, že souběžně s tím, že je hrdý Čech, je také - možná ještě - hrdější Tchajwanec.

Ale skutek utek. Tchajwanská fabrika na čipy, jež kvůli skvělým vztahům a odporu k Číně a Rusku měla být nadosah, na dosah sice bude, ale ne u nás, ale v NDR.

Inu, láska je vrtkavá.

Velké zklamání přinesla i další situace podobná té s „čipárnou“. Rozdílná ovšem v tom, že mít tchajwanskou továrnu v Česku bylo spíš zbožným přáním, blozněním.

Zato šance, že VW u Plzně postaví gigantickou továrnu na baterie pro elektromobily byla po dlouhé měsíce poměrně pravděpodobná, a proto i stát šel ve vstřícnosti k firmě na doraz.

Jenomže letiště u Plzně se v průmyslovou zónu nepromění. Možná jen zatím, možná navždycky. Kvůli zlatým českým očím a nerozbornému přátelství tchajwanci a Němci v energeticky drahém a přeregulovaném Česku stavět nebudou. A to lithium si seženou v Zinnwaldu, českou část Cínovce k tomu nepotřebují.

Přitom tu byla taková šance vrátit se na evropské výsluní, být jedničkou minimálně východního bloku.



Nebyla by to správná opozice, kdyby bateriový debakl „nepřišila“ premiérovi a především Jozefu Sikelovi, který má mít pod palcem průmysl.

A protože v čele stínové vlády stojí satirik a humorista, kterému se lidé opravdu smějí, dal to ministrovi peprně najevo – nebo by mu to mu najevo dát mohl, mít básnické střevo svého jmenovce. Třeba takto: