Jedna z vládních stran měla opět po dvou letech sjezd. A bilancování bylo úspěšné. Předsedkyně se cudně chlubila, jak její hlas je v koalici silně slyšet.

A ministr zdravotnictví, který byl později zvolen za I. místopředsedu, také sebe uznáním nešetřil.

Profesor Válek provedl tak obsáhlý výčet úspěchů zdravotnictví pod jeho vedením, a to už od prvních hodin co byl ve funkci, že v minulém režimu by si za takové stachanovství zasloužil Řád práce.

Z časových důvodů se mu však do řeči nevešla ani zmínka o lécích, či o hrozbě kolapsu nemocnic kvůli odmítání nezákonných přesčasů mladými pány doktory.



Předsedkyně byla zvolena předsedkyní opětovně, jak už je v pětikoalici obvyklé, a rovněž tak, a i to je u vládních stran obvyklé, neměla žádného protikandidáta. Což v tomto poněkud severokorejském, anebo snad čínském stylu, delegátům usnadnilo rozhodování a nemuseli se trápit otázku, kdo z navržených je lepší. Takhle evidentně zvítězila ta nejlepší.



Předsedkyně Pekarová před očima a ušima hostujícího premiéra pronesla výmluvná slova o užitečnosti „topky“ pro českou společnost. Ta však musí sundat z očí černé brýle nepochopení pro nezbytné změny a semknout se proti hrozbě, že v příštích sněmovních volbách by se státu zmocnila populistická opozice společně s tou extrémistickou. Tomu se musíme postavit! Pětikoalice je pevná jako žula, konstatovala přesvědčivě.
Když se ve svém hrobě, jako vždy v poledne Jan Neruda obracel, blesklo mu skeletem, že paní předsedkyně je rovněž básnířka, když použila přirovnání k žule.

Připustil, že nejtrefněji by se hodil křemen, ten je nejpevnější, a proto se také vyskytl v jedné z jeho nejslavnějších básní. Paní Pekarová zřejmě nechtěla být knihomoly obviněna za plagiátorství, a tak mluvila o žule.

Spisovatel si jen tak ve volné chvilce, a těch má nespočet, zkusil část své básně adaptovat na soudobé poměry.
Klasické znění:

Jde to, ach jde! Jen každý hleď
k vlastnímu dobře jádru;
bude-li každý z nás z křemene,
je celý národ z kvádrů!

Aktualizovaná verze:



Silou a oblibou Pětikoalice se inspirují i výtvarní umělci. Z vlastního popudu českého spolku Statue-monument byla vyhlášena otevřená soutěž na monument, jenž by vyjádřil semknutost Pětikoalice.

Do nejužšího kola se dostalo dílo s názvem Kráčíme sborem. Jeho model zaujal natolik, že se už seriosně uvažuje o lokalitě, kde by mohl stát. Umístění před Strakovu akademii naráží na omezenost prostoru a také hrozí jisté riziko, že pokud by se, k neštěstí všech, dostaly k vládě opoziční strany, mohly by nechat dílo zbourat.

Nabízí se proto např. prostor před Rudolfinem nebo Vyšehrad se svým geniem loci, odkud Šemík skočil s Horymírem do Vltavy.