Nemocná společnost a bezradní lékaři.
V těžce nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. Medicína jim nemá co nabídnout. Ví někdo, co bude dál? Poradí někdo bezradným lékařům?
Drtí nás ekonomická krize. Politici našli řešení. Ve státní správě se bude dál propouštět. Od policie a hasičského sboru by mělo odejít 3600 lidí ve službě a přes tři stovky civilistů. Rušit se budou místa celníků, diplomatů, zaměstnanců ambasád, ve státní veterinární správě a na krajských hygienických stanicích. Politici mluví o „zeštíhlování“ a úsporách. O žádné úspory ale ve skutečnosti nejde. Ztráta zaměstnání je dramatickým zásahem do života. Zoufalí lidé obléhají úřady práce, trpí nemocemi stresu. Spolu s nimi stůňou rodinní příslušníci i zaměstnanci pracovních úřadů. V ordinacích lékařů jich rychle přibývá.
Paní Janě je čtyřicet a nikdy nestonala. Půl roku ji sužují bolesti zad, závratě, únava, nespavost. Vystřídala řadu lékařů, má za sebou odběry, rentgeny, cétéčka, magnetické rezonance. Nic se nenašlo. Spolykala desítky balení léků. Nic jí nepomohlo. Jen na chvíli ulevila antidepresiva. Náklady na vyšetření a léky se pohybují v řádech desítek tisíc. Doslova vyhozených z okna. Jana byla policistka. Práce ji bavila. Je rozvedená, stará se o sedmiletou dceru Mirku. Propuštění pro ni byl šok. Se slzami v očích hovoří o „životním trestu“. Je zoufalá, bezmocná, bezradná. Její zdravotní potíže to potvrzují. Do ordinace přišla s dcerou. I ona má objektivně „nevysvětlitelné“ nemoci. Od podzimu trpí záchvaty bolestí hlavy, celkovým sevřením, křečemi, občas omdlí. Diagnóza epilepsie je nepřesvědčivá, léky proti ní nezabírají. Co Mirčin mozek tak zatěžuje? „Maminku mám moc ráda. Trápí mne, že přišla o práci, to, jak se sama trápí. Bojím se o ni, mám toho plnou hlavu, ráda bych jí pomohla, ale nevím jak.“, svěřuje se mi o samotě. To, co nedokáže ovlivnit, řeší tělo za ni - bolestí, mdlobou.
Paní Marie má pár let před penzí a sedí na opačné straně přepážky. Je vedoucí úřadu práce. Celý život se obešla bez lékařů. Teď si to vynahrazuje. Štítnou žlázu, ústřední orgán stresu, má naprosto vyčerpanou. Trápí ji záchvaty bušení srdce, arytmie, občasný kolaps. Lékaři se třikrát pokusili upravit srdeční rytmus elektrickým výbojem, spolykala kvanta léků. Nic jí nepomohlo. Teď hrozí operace. Náklady už přesahují stovku tisíc. Žádné objektivní vyšetření příčinu neodhalilo. Přitom stačí otevřít noviny. „Systém vyplácení sociálních dávek kolabuje…důvodem je nefunkčnost IT programu, který není propojen s ostatními databázemi… Úředníci, kteří dávky vyplácejí, jsou kvůli nefunkčnímu systému před zhroucením.“, píše prvního února server IHNED. cz . Srdce paní Marie běží na plné obrátky, přeskakuje, hrozí zástavou. V podmínkách, které panují na pracovních úřadech, se není čemu divit. Antidepresiva, která jsem jí předepsal, varovné příznaky jen na chvíli potlačí.
Denně přitom v novinách čteme o milionech „odkloněných“ ministrem Kocourkem, náhlém zbohatnutí matky šéfa pražského Dopravního podniku Dvořáka, miliardách skrytých v daňových rájích Karibiku, o neprůhledných finančních transakcích manažerů a politiků kolem plzeňské Škody Power, Appianu, ČEZu. I tito lidé jsou vážně nemocní. Nakazili se syndromem hybris. Podle bývalého britského ministra zahraničí a lékaře Davida Owena, autora knihy Nemocní u moci, jde o: „Zpupnost z povolání. Postižená osoba, naplněná bezohlednou pýchou a sebevědomím, se k ostatním chová povýšeně a záštiplně, ztrácí soudnost a kontakt s realitou. Navzdory tomu si ponechává výhradní právo rozhodovat.“. I tito lidé už začínají vyhledávat lékaře.
V těžce nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. Depresivní nezaměstnaní, v čekárně ordinace, bok po boku s vystresovanými politiky a manažery. Ty první společenský systém drtí, ti druzí jeho káru s vypětím posledních sil táhnou. Ani jedni, ani druzí už nemohou dál. Spásu hledají u lékaře. Marně. Medicína jim nemá co nabídnout. Ví někdo, co bude dál? Poradí někdo bezradným lékařům?
MUDr. Jan Hnízdil
P.S.
Na četné dotazy, proč již nepřispívám do Lidových novin, sděluji, že jsem tento text, podobně jako některé předchozí (např. Buď pochválena krize. Buď vítán bod obratu.) LN nabídl,odpovědi jsem se nedočkal.
Drtí nás ekonomická krize. Politici našli řešení. Ve státní správě se bude dál propouštět. Od policie a hasičského sboru by mělo odejít 3600 lidí ve službě a přes tři stovky civilistů. Rušit se budou místa celníků, diplomatů, zaměstnanců ambasád, ve státní veterinární správě a na krajských hygienických stanicích. Politici mluví o „zeštíhlování“ a úsporách. O žádné úspory ale ve skutečnosti nejde. Ztráta zaměstnání je dramatickým zásahem do života. Zoufalí lidé obléhají úřady práce, trpí nemocemi stresu. Spolu s nimi stůňou rodinní příslušníci i zaměstnanci pracovních úřadů. V ordinacích lékařů jich rychle přibývá.
Paní Janě je čtyřicet a nikdy nestonala. Půl roku ji sužují bolesti zad, závratě, únava, nespavost. Vystřídala řadu lékařů, má za sebou odběry, rentgeny, cétéčka, magnetické rezonance. Nic se nenašlo. Spolykala desítky balení léků. Nic jí nepomohlo. Jen na chvíli ulevila antidepresiva. Náklady na vyšetření a léky se pohybují v řádech desítek tisíc. Doslova vyhozených z okna. Jana byla policistka. Práce ji bavila. Je rozvedená, stará se o sedmiletou dceru Mirku. Propuštění pro ni byl šok. Se slzami v očích hovoří o „životním trestu“. Je zoufalá, bezmocná, bezradná. Její zdravotní potíže to potvrzují. Do ordinace přišla s dcerou. I ona má objektivně „nevysvětlitelné“ nemoci. Od podzimu trpí záchvaty bolestí hlavy, celkovým sevřením, křečemi, občas omdlí. Diagnóza epilepsie je nepřesvědčivá, léky proti ní nezabírají. Co Mirčin mozek tak zatěžuje? „Maminku mám moc ráda. Trápí mne, že přišla o práci, to, jak se sama trápí. Bojím se o ni, mám toho plnou hlavu, ráda bych jí pomohla, ale nevím jak.“, svěřuje se mi o samotě. To, co nedokáže ovlivnit, řeší tělo za ni - bolestí, mdlobou.
Paní Marie má pár let před penzí a sedí na opačné straně přepážky. Je vedoucí úřadu práce. Celý život se obešla bez lékařů. Teď si to vynahrazuje. Štítnou žlázu, ústřední orgán stresu, má naprosto vyčerpanou. Trápí ji záchvaty bušení srdce, arytmie, občasný kolaps. Lékaři se třikrát pokusili upravit srdeční rytmus elektrickým výbojem, spolykala kvanta léků. Nic jí nepomohlo. Teď hrozí operace. Náklady už přesahují stovku tisíc. Žádné objektivní vyšetření příčinu neodhalilo. Přitom stačí otevřít noviny. „Systém vyplácení sociálních dávek kolabuje…důvodem je nefunkčnost IT programu, který není propojen s ostatními databázemi… Úředníci, kteří dávky vyplácejí, jsou kvůli nefunkčnímu systému před zhroucením.“, píše prvního února server IHNED. cz . Srdce paní Marie běží na plné obrátky, přeskakuje, hrozí zástavou. V podmínkách, které panují na pracovních úřadech, se není čemu divit. Antidepresiva, která jsem jí předepsal, varovné příznaky jen na chvíli potlačí.
Denně přitom v novinách čteme o milionech „odkloněných“ ministrem Kocourkem, náhlém zbohatnutí matky šéfa pražského Dopravního podniku Dvořáka, miliardách skrytých v daňových rájích Karibiku, o neprůhledných finančních transakcích manažerů a politiků kolem plzeňské Škody Power, Appianu, ČEZu. I tito lidé jsou vážně nemocní. Nakazili se syndromem hybris. Podle bývalého britského ministra zahraničí a lékaře Davida Owena, autora knihy Nemocní u moci, jde o: „Zpupnost z povolání. Postižená osoba, naplněná bezohlednou pýchou a sebevědomím, se k ostatním chová povýšeně a záštiplně, ztrácí soudnost a kontakt s realitou. Navzdory tomu si ponechává výhradní právo rozhodovat.“. I tito lidé už začínají vyhledávat lékaře.
V těžce nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. Depresivní nezaměstnaní, v čekárně ordinace, bok po boku s vystresovanými politiky a manažery. Ty první společenský systém drtí, ti druzí jeho káru s vypětím posledních sil táhnou. Ani jedni, ani druzí už nemohou dál. Spásu hledají u lékaře. Marně. Medicína jim nemá co nabídnout. Ví někdo, co bude dál? Poradí někdo bezradným lékařům?
MUDr. Jan Hnízdil
P.S.
Na četné dotazy, proč již nepřispívám do Lidových novin, sděluji, že jsem tento text, podobně jako některé předchozí (např. Buď pochválena krize. Buď vítán bod obratu.) LN nabídl,odpovědi jsem se nedočkal.