Jan Kasl

19. 07.

Je mi z vás na blití, paní senátorko

Jan Kasl Přečteno 23132 krát

Liana Janáčková je svérázná žena (na akcích ODS tančila odvážně na stole), byla ještě svéráznější starostka (vzpomínáte, že měla být stíhána za finanční pochybení na radnici?) a dva a půl roku je dost svéráznou senátorkou.

Když se vymkla svou svéráznou politikou pro menšiny (kupování jednosměrných letenek Romům a stavění ukazatelů do Kanady před radnicí) a velmi spornými ekonomickými činy na radnici (pokud se nepletu, tak ji Senát nevydal trestnímu stíhání!) dokonce i místní organizaci ODS, kandidovala do Senátu jako „nezávislá“ (čti nečlenka strany). Od té doby se, spolu s některými dalšími členy senátního klubu SNK (není identický s politickou stranou SNK Evropští demokraté), v hlasování často držela názoru ODS.

Zveřejněním nahrávky s jejími výroky o Romech bylo pouze nahlas vyřčeno to, co o senátorce Janáčkové všichni vědí. Je to rasistka, která co o Romech říká, také tak myslí, a která je navíc na svou razanci pyšná. Mýlí se tedy Miloš Čermák v LN, který Lianu Janáčkovou hájí s tím, že jí sice uklouzlo méně korektní vyjádření, ale že by měla být souzena za své činy a ne za svá slova. Skutečnost je přece jednoznačná – místopředsedkyně výboru „také“ pro lidská práva se vyjádřila tak, že v civilizované zemi by již nebyla nejen ve vedení výboru, ale zřejmě ani v parlamentu. Neunesla by totiž opovržení kolegů a vyloučení z běžného života senátu. My ovšem žijeme v Česku, takže po čunkovsku stačí jen „vydržať“ soudruzi.
Osobně doufám, že s Lianou Janáčkovou přeruší většina senátorů kontakty a bude ji v denním kontaktu ignorovat…

V tomto očekávání mne bohužel mne velmi zklamal postoj kolektivu senátorce nejbližšího – klubu SNK. Ten se ostatně již po volbách 2006 mohl spojit s Klubem otevřené demokracie a stát se tak druhým nejsilnějším klubem, vyvažujícím v pravém středu politiku senátorů za ODS. Místo toho tento klub praktikuje nečitelnou a kluzkou politiku dost málo srozumitelnou pro voliče. Předseda klubu Josef Novotný měl až dosud mé sympatie, také díky svému boji proti expandujícím hernám, automatům, herním konzolím a gamblerství obecně, jako sociopatologickému jevu, stejně jako Jana Juřenčáková ze Zlínska, neohroženě vystupující za změnu zákona o rozpočtovém určení daní pro malé obce. Nechápu ani senátory Zosera a Domšovou, bývalé starosty a slušné občany. Proč se klub SNK ostře nedistancoval od Liany Janáčkové, místo trapných řečí o studiu místa činu a dalších aktérů oné diskuse? Nevím, a je mi z jejich chování na blití...

Senátorka Janáčková bezpochyby svá slova myslela tak, jak je vyřkla, není to poprvé a dostane-li další šanci, ani naposledy. Svá slova neutrousila jako soukromá osoba někde v hospodě po pátém pivu, ale na oficiálním jednání na radnici, s vědomím veřejnosti tohoto jednání.
Jsou jistě obce a místa, kde chování romského etnika, a hlavně míra a koncentrace neřešených problémů může trvale budit prudkou reakci nás „většinových“ občanů, jako se to ostatně může stát s jakoukoli jinou skupinou – opilými fotbalovými fanoušky, holohlavými neonacisty či jinou agresivní, hlučnou a binec tropící partou. Ale proto nezavřu všechny sportovní fanoušky do vězení, nezakážu hrát fotbal, nevystěhuji každého příznivce vlády tvrdé ruky za hranice, nebo nevykáži notorické opilce do lesní rezervace, kde budou kácet stromy.

Jiří Pehe připomněl ve svém komentáři k chování senátorky Janáčkové Spojené státy a jejich politiku korektního vyjadřování – ta přispěla k dříve nebývalé toleranci soužití různých etnik a přes různé individuální excesy jsou USA zemí respektující rozdílnost a právo každého na svůj životní styl, jistě v mezích obecných zákonů platných pro všechny.

Politika není hospoda a slova vyřčená politikem mají zpravidla významný vliv na utváření názoru běžných občanů - bohužel, v hospodských komentářích je dnes Janáčková za hrdinku – ale jak jim to vyčítat, když takto vystupují špičky národa.
Není to náhoda, že 1. místopředseda vlády a senátor má slovník jen nepatrně „korektnější“, zato si svými činy s Lianou Janáčkovou vůbec nezadá.
A zase se nic neděje… Stačí vydržet a pak se jen otřepat.

02. 07.

Good Night, and Good Luck, Česká televize!

Jan Kasl Přečteno 4565 krát

V Karlových Varech začal filmový festival a my měli se ženou trochu volnější víkend. Místo do Varů jsme ale vyrazili po dlouhé době do naší dejvické videopůjčovny a přinesli si domů několik dobrých filmů. Vedle skvělého Edwarda Nortona v Iluzionistovi jsme si půjčili také na Oscara 6 krát nominovaný film George Cloonyho „Dobrou noc a hodně štěstí“.

Nepíši tu o našem filmovém víkendu proto, abych dělal reklamu tomuto černobílému retrofilmu odehrávajícím se ve Spojených státech padesátých let, v prostředí televize CBS a Výboru pro vyšetřování neamerické činnosti senátora Josepha R. McCarthyho a líčícímu onu složitou dobu, i podle historiků, dost „černobíle“, ploše a zjednodušeně, ale hlavně proto, že slova a činy známého žurnalisty Edwarda R. Murrowa se nám zdály neuvěřitelně současné.

Pro ty, kteří film neviděli a dějiny žurnalistiky jsou jim vzdálené, snad jen vysvětlení, že Edward R. Murrow uváděl v letech 1951 – 58 jednou týdně večer půlhodinový pořad „See it now“, komentující nejdůležitější události poválečných Spojených států. Film je rekonstrukcí životního příběhu E. R. Murrowa v době tzv. McCarthismu, v době, kdy se USA rozšířil panický strach z komunistů a jaderné války, strach, který měl za následek i potlačování základních amerických práv každého jedince na svobodné vyjádření názoru. Pořad "See it now" vždy Murrow končil svou frází „Good night, and Good Luck“.

Období McCarthismu bylo ztvárněno ve více uměleckých dílech a více nebo méně objektivně, ale v tomto filmu mne zaujala především práce televizního štábu komerční (!) televize CBS, závislé na reklamě a sponzorech, fungující ovšem fakticky jako televize veřejné služby. Edward Murrow, skvěle ztvárněný Davidem Strathairnem, předvádí se svým týmem klasickou práci investigativního žurnalisty, který pečlivě sbírá podklady a informace pro maximální objektivitu pořadu, ale ve svém komentáři se k daným událostem jasně postaví na tu stranu, která je podle něj utlačována a umlčována. Murrow odmítl ideologicky podloženou a uměle vyvolávanou protikomunistickou hysterie této doby, která vedla k vyhazovům z práce, černým listinám herců a k potlačení ústavních práv amerických občanů. Podle kritiků scénáře jeho příspěvek k omezení vlivu McCarthyho byl podstatně menší, než nám film ukazuje, ale přesto pro nás může být inspirací jeho úporná snaha o obhajobu práv občanů proti státní mašinerii, ideologii, politické hysterii…. Jako loajální Američan se bral za nejdůležitější práva amerických občanů.

Paralely s obdobím po 11. září a po invazi do Iráku jsou na místě a nevím, zda Cloony jako spoluautor scénáře a režisér chtěl tyto souvislosti zdůraznit. Já vidím zásadní paralely především v roli médií a dnes především televize při vzepření se politické a veřejné manipulaci občanů. Té manipulaci a masáži, které tak snadno a někdy i dobrovolně podléháme v obdobích označených za krizová či kritická, v dobách, kdy je třeba „držet hubu a krok“ či se řídit podle hesla „kdo není s námi je proti nám“. (Za nechtěnou ironii lze označit citát McCarthyho hlásajícího v boji proti komunistům toto komunistické heslo. Extrémy jsou pořád jen extrémy, ať jsou nahlíženy zprava či zleva.) Až zamrazí, když slyšíme McCarthyho z autentického vystoupení v pořadu CBS 6. dubna 1954, kdy dostal prostor pro korigování Murrowovy reportáže o něm. Arogantní, plný ideologických floskulí a tedy faktograficky prázdný projev připomíná mnohá dnešní vystoupení politiků domácích i cizích.

Celý film je rámován vystoupením E.R. Murrowa na výročním zasedání Asociace ředitelů zpravodajství televizních a rozhlasových stanic v Chicagu, v říjnu 1958. Na tomto vystoupení se Murrow velmi kriticky vyjadřuje o roli médií a televize především. Vyjadřuje silnou obavu o osud zpravodajské a vzdělávací role televize, která se víc a víc mění na zdroj jednoduché zábavy mas, a neslouží k poučení a vzdělávání. Připomínám, že ve Spojených státech neexistuje veřejná televize a že hovořil o soukromých, komerčních televizních stanicích.

Murrow ve filmu pronáší věty, které platí nejen o televizním vysílání, ale především míří k divákovi: Nepřesně cituji:„….televize může vzdělávat, ale jen tehdy, když se lidé rozhodnou ji k tomu užívat. Jinak se stane jen krabicí plnou drátů a lamp.“
Teprve desítky let po Murrowově smrti se začalo hovořit o infotainmentu, složenině informace a entertainmentu, zábavy, tedy o jakémsi „odlehčeném informování“ způsobem, který diváka neodradí… Prý jej vážná témata o problémech světa dostatečně nebaví a nezajímají, má dost svých vlastních ….
Je to tedy na nás, divácích, abychom televizím, a to hlavně televizím veřejné služby ukázali, že se u televize nechceme jenom bavit.

Archiv článků: červenec 2007

Je mi z vás na blití, paní senátorko

Good Night, and Good Luck, Česká televize!

Blogeři abecedně