Slovanskou epopej, kterou namaloval Alfons Mucha v letech 1912 až 1928, tvoří 20 monumentálních pláten, na nichž jsou zachyceny výjevy z dějin českého národa a z dějin dalších slovanských národů. Dílo věnoval americký mecenáš Crane Praze, prý ale s Muchovou časově nevymezenou podmínkou, že pro ně město postaví novou budovu; viděl jsem jeho skicu oktogonálního pavilonu (pokud se nemýlím, tak na pražský Petřín).


Slovanská epopej Alfonse Muchy má pořádnou smůlu. Hned od počátku mezi odborníky panovaly pochybnosti o kvalitě obrazů. Progresivní malíř se stylem malby i námětem vrátil do 19. století. "Mluví se tu sice o kráse a velkoleposti, ale to jen tak, aby dar tak gigantických rozměrů nebyl co do výrazů krasochuti bagatelizován," napsal třeba v roce 1928 Josef Čapek. Chtěli ji zničit fašisté, protože dokazovala, že Slované mají svou bohatou historii, následně se nelíbila komunistům, protože nebyla proletářsky ideologická, a když vypukl celosvětový Muchův boom, byla Slovanská epopej odsouvána do pozadí za Muchovy oslavovaná díla. Postupně se ale dočkala uznání, zejména po roce 1963, kdy bylo monumentální dílo vystaveno na zámku v Moravském Krumlově. Plátna, restaurovaná také díky místním občanům, tam zapůjčila Galerie hlavního města Prahy, která je správcem díla.

Když se tedy epopej stala dostatečně „respektovanou“ a když byla vzata na milost jako svébytné monumentální dílo, unikátní už jen svým rozsahem a velkostí, začalo až dosud neukončené hledání místa pro její trvalé vystavení, respektive pro stavbu nového pavilonu.

Obzvláště nešťastný nápad, který tvrdošíjně a za drahé peníze protlačoval pražský radní pro kulturu Igor Němec, počítal s přepatrováním Průmyslového paláce a zavěšením pláten v horní polovině (uff, nedávno vyhořelo levé křídlo, ne?).

O něco lepší byl nápad umístit epopej do Bruselského pavilonu, který ovšem také vyhořel, takže pro toto místo vznikl další projekt architektů Smetany a Kulíka, podobný krabičce zápalek postavené na výšku – návrh nesporně zajímavý, umisťující obrazy do prostoru a diváky na lávky, aby se dívali na obrazy ze zvýšeného horizontu, jak to prý Mucha proponoval. Osobně však nepovažuji Výstaviště za ideální místo, mezi kolotoče a spíše lidovou – masovou zábavu mi nějak Muchova epopej nesedí. Na rozdíl od podnětného projektu na Těšnově, v místě v roce 1985 nesmyslně zbouraného nádraží, a to i s využitím dochovaných prvků nádražní budovy. Jednoduchá moderní krabice s prvky neorenesančního Dennisova nádraží, perfektně splňující potřeby stálého prostředí pro ochranu pláten…

Přestože respektuji názor, že by pro Slovanskou epopej měl být postaven nový výstavní pavilon, nemyslím si, že jej musí nutně stavět město za své, ale že by se mohlo dohodnout se soukromým investorem – v tom má John Mucha pravdu a pokud je tím investorem ten stejný, s kterým jsem možnost výstavby probíral před cca 10 lety, pak věřím, že by se věc mohla podařit. Samozřejmě by za to chtěl jistě tak 15-20 let vybírat vstupné a využívat epopej v rámci své propagace. Proč ne; vlastníkem 20 pláten by ovšem stále byla Praha a ta by měla právo kontrolovat provoz a nakládání s dílem.

Nabízelo se ovšem i několik existujících objektů – jako třeba jízdárna v areálu Integry, bývalých Tiskáren Mír; komplexu, který stále čeká na přestavbu v bloku Václavské nám/Jindřišská/Panská/V Cípu. Plátna se kdysi vešla do stejné jízdárny na Pražském Hradě. Jízdárna by mohla být magnetem v průsečíku pěších tras z Příkopů – přes zahradu Šporkovského paláce do Jindřišské a z Václavského náměstí do Panské, kde ostatně v Kaunickém paláci má A. Mucha malé soukromé museum. Problémem je nejasný termín rekonstrukce celého území.

Podpořil bych také možnost vystavit trvale plátna v obou Machoňových novodobých sálech Klementina, po jeho rekonstrukci a realizaci nové Národní knihovny… momentálně je to problém.

Také Vítkov není úplně ztracený, i když ten považuji za poněkud příliš monumentalizovaný útulek již tak monumentální epopeje.

Podzemí Stalinova pomníku se mi zdá být problematické z hlediska podmínek prostředí pro plátna a novostavba na místě Stalinova pomníku pro epopej mi přijde také trochu moc teatrální…podzemní klub pro mladé Radio Stalin se mi tu zdá příhodnější.

Domnívám se, že epopej není sama o sobě takový magnet, aby přitáhla návštěvníky mimo centrum města nebo i do Stromovky, měla by být umístěna někde v historickém místě, ale ne dominantně – tomu vyhoví třeba Těšnov, jízdárna V Cípu a také by to bývala jízdárna kasáren Jiřího z Poděbrad – u ulice Na Poříčí, která je dnes dost nešťastně „vyplněna“ butiky. Dvakrát škoda, v areálu mohla být Národní knihovna i Slovanská epopej.

S Muchovou epopejí to bude ještě složité; já jsem podporoval co nejdelší pobyt v Moravském Krumlově, ale poté, co zámek (prý) koupila INCHEBA, a ten je ve stavebně dost nedobrém stavu, je myslím správné přestěhovat plátna do Prahy, byť zatím jen do Veletržního paláce – stylem tam ty malby sice moc nesedí, ale věčný ředitel NG Knížák ten palác nenaplnil ani kvalitním moderním uměním, jak se naopak trvale daří soukromému centru DOX v Holešovicích. A možná že zájem návštěvníků donutí město problém řešit.

Předběžná opatření soudu a zpochybňování vlastnictví Prahy od Muchova vnuka Johna vnímám spíš jen jako zoufalé výkřiky toho, kdo se bojí, že dílo jeho dědečka pražská radniční mafie někde zašantročí… ale Johne, tohle se stát nemůže!

I když v Praze je možné skoro vše, že?!