V březnu 2006 Zastupitelstvo hl. m. Prahy odhlasovalo souhlas s prodejem pozemku na Letné, rezervovaného několik desetiletí pro „kulturní stavbu“, Národní knihovně na stavbu její nové budovy. Přestože jsme s několika kolegy prosazovali darování pozemku jako symbolické gesto „základního kamene knihovny za hlavní město “, nakonec odhlasovalo ZHMP drtivou většinou (z toho všichni přítomní členové klubu ODS!) souhlas s prodejem pozemku za cca 32 milionů.

Na základě platného usnesení a veřejně vyjadřované podpory od primátora zahájil generální ředitel NK V. Ježek přípravu soutěže a další kroky směřující k realizaci novostavby, která musí začít přijímat knihy kolem roku 2010, kdy se zcela naplní její současná kapacita. Na základě toho proběhla dvoukolová mezinárodní soutěž, v níž jednoznačně všemi hlasy poroty zvítězil český architekt žijící a tvořící v Londýně, Jan Kaplický, s propracovaným a kvalitním návrhem; přes protesty poražených a typicky české „remcání“ a stěžování si, potvrdila i UIA, mezinárodní unie architektů, výsledky soutěže, a tak Jan Kaplický mohl začít projektovat.

Jen na okraj k problému porušení soutěžních podmínek : Problém splnění či nesplnění zadání NK spočíval v Kaplického návrhu umístění cca 7 procent konzervačního fondu NK – toho nejcennějšího, co knihovna má – také pod zem, protože nikoho při zadání nenapadlo, že by jej šlo bezpečně uskladnit pod terénem. To Jan Kaplický dokázal, a tak je jeho řešení naopak nejlepší i z hlediska ochrany těchto nejvzácnějších knih. Nešlo tedy, jak někteří šířili, o nesplnění zadání.

Od uzavření soutěže uplynulo několik měsíců a Vlastimil Ježek se stále nemohl domoci uzavření kupní smlouvy na pozemek, přestože usnesení ZHMP stále platí. Začala totiž podivná hra – protože se panu prezidentovi, a asi i některým jiným, knihovna nelíbila, začali někteří úředníci (a zřejmě i politici) kličkovat a také původní halasná podpora primátora Béma se kamsi vytratila. Místo rychlých kroků vpřed se začalo „po česku“ přešlapovat.
Korunu všemu ovšem nasadilo včera medializované prohlášení předsedy klubu zastupitelů za ODS, že se knihovna na Letné stavět nebude. Asi se inspiroval nápadem pana prezidenta, postavit Kaplického stavbu někam do Vysočan, možná dokonce do Kbel, kde starostuje. Osobní názor pana Žďárského na architekturu je jeho věc, vychází z jeho vidění světa. Ano, Kaplického architektura není podbízivě líbivá a jako každá kvalitní stavba je některými lidmi přijímána a jinými odmítána. Stejně jako Tančící dům, který v polovině devadesátých let budil vášnivé emoce, ale nakonec se jej Holanďanům podařilo realizovat, byť s dvouletým zpožděním. Dnes je součástí prohlídkových tras turistů, zapsal se do análů moderní architektury a zařadil se po bok známých staveb mnoha stylů, tvořících výjimečnost Prahy.
I tehdy chtěl jeden člen ZHMP dát na jednání pražského zastupitelstva hlasovat o tom, že na této parcele má být postaven „dům v secesním stylu“. Podařilo se jej však naštěstí přesvědčit, že by se jak zastupitelstvo tak i on sám historicky znemožnili a že architektura se nedá odhlasovat a politici nemají projektovat.

Nyní to vypadá na nový pražský skandál a trapas – alespoň někteří zastupitelé za ODS, ne-li celý klub, prý budou prosazovat odmítnutí Kaplického návrhu stavby NK na Letné. Nebylo by jistě poprvé, kdyby se vládnoucím potentátům nelíbilo konání malířů, sochařů či architektů. Bohužel mají od nás voličů v rukou moc a mohou ji zneužít pro prosazení svých osobních názorů. Je ale přijatelné, aby jakákoli politická skupina svým hlasováním určovala, co je a není dobrá architektura, co se smí a nesmí stavět? Aby politici stáli nad porotou mezinárodní soutěže, abychom opět žili ve světě, kde soudruzi stavěli magistrály napříč městy, bourali památkové stavby nádraží a obestavovali města paneláky?
Tento postoj by prokázal nevyzrálost naší demokracie, která nesnese odlišný, nepodbízející se názor, a začne definovat ideologicky přijatelnou a nepřijatelnou architekturu, posléze i umění, literaturu a nakonec i naše vlastní myšlení.

Postoj zastupitelů za ODS by navíc znamenal zpochybnění důvěryhodnosti města, které něco odhlasuje, ale za rok svůj názor změní, když mezitím investor v dobré víře utratí desítky milionů korun za přípravné práce.

Vyzývám proto primátora Pavla Béma, který se netají ambicemi zapsat se do dějin města stavbami pro olympiádu, aby se osobně a důrazně postavil za projekt, který donedávna podporoval a který může Praze a celé ČR přinést prospěch a slávu. Asi by jej za tento vskutku odvážný a zásadový postoj nepochválil pan prezident, ale primátor by prokázal, že není jenom populista a že mu skutečně jde o město. O to víc by si jej mohli vážit Pražané.

(Na základě textu pro HN)