25. května 2006 jsem v Zastupitelstvu hlavního města Prahy prohrál další z mnoha hlasování – tohle se týkalo projektu Opencard – a bylo nás 5 proti, 48 pro. Hlasování v ZHMP jsem prohrál za ty čtyři opoziční roky hodně – ostatně mnohá jsem prohrál i jako primátor za ODS – třeba hlasování o nevýhodné pronájemní smlouvě města na Výstaviště s INCHEBOU či o akváriu na Letné, později o ukvapeném prodeji 34% Pražských vodovodů a kanalizací v režii pánů Bürgermeistra a Paroubka, za primátora Béma pak mnohé prodeje a pronájmy městského majetku, účelové schvalování či naopak neschvalování změn územního plánu, plýtvání financemi na zbytečné projekty jako propagace olympiády v roce 2016…
odkaz na stenozáznam je zde:
http://magistrat.praha-mesto.cz/68353_38-zasedani-Zastupitelstva-hl-m-Prahy-dne-25-5-2006



Pavel Bém se zapsal do porevoluční pražské historie jako velmi schopný manipulátor – oproti Janu Koukalovi, kterého lze označit za otce „zvláštních“ praktik ve fungování městské ekonomiky dokázal Bém v Praze vybudovat komplexní klientelský systém, z něhož dlouhá léta profitoval nejen on. V tomto okamžiku mu ale, zdá se, jeho vlastní dítě přerostlo přes hlavu. Přes tři čtvrtě miliardy stála realizace Opencard – pro mne plastové tramvajenky za dva a půl tisíce korun kus, pro jiné úžasný zdroj obohacení a zřejmě i financování volební kampaně a lecčeho dalšího.

Myšlenka jakési městské „aj dý“ (identifikační) karty se na první pohled mohla zdát zajímavá, a tak také byla Pavlem Bémem 25. 5. 2006 pražským zastupitelům představena v projektu Pražského kartového centra – od přeplacené tramvajenky, parkovací karty, vstupenky do všemožných městských zařízení, vlastně jako elektronická peněženka… s návratností do 6 let, jak iniciativně v diskusi potvrdil finanční náměstek Petr Hulinský z ČSSD.
Proč mám ale mít další platební kartu, když mi jich každá banka nutí několik typů, nemluvě o elektronické virtuální kartě, která plní funkci bezpečné karty pro platby na internetu. A jaký je vlastně rozdíl mezi tzv. kmenovým listem s papírovým čtvrtletním kuponem a tím červeným plastem – výrobně za pár korun, v reálu za dva a půl tisíce. V městské knihovně přece mívali podobnou, sice nečipovou, členskou kartu už dávno, a platit parkování přece mohu běžnou bankovní kartou! A vstup do divadla, ZOO nebo jiné městské organizace funguje na jiném systému než vstupní kartička… smysl má skutečně jenom nějaká forma elektronické tramvajenky a parkovací karty, šetřící papír a umožňující odečítání z účtu a elektronickou kontrolu úhrady.
Chci-li mít elektronickou tramvajenku, proč se nedohodnout s některou z bank či s více bankami…, třeba s PPF bankou, která vznikla z prodané 1. městské banky a město v ní má stále 10% účast, na další funkci jejich debetní nebo kreditní karty… takhle se ptali mnozí z kolegů ED – Jiří Witzany, Olga Sedláčková, Markéta Reedová či Jiří Kaňák…
Vždyť vytvoření autonomního systému Opencard i jeho provozování bude stát obrovské prostředky. Vytvářet komunální konkurenci bankovním kartám je stejný zločin a nesmysl jako mít svou komunální banku. Nakonec 48 zastupitelů, svorně z ODS, ČSSD i KSČM, odhlasovalo vznik Pražského kartového centra…
Následovalo delší období, kdy se o kartovém centru příliš nemluvilo a z pozice nezúčastněného občana se zdálo, že celá akce skončí stejnou blamáží jako městské wi-fi zdarma či propagace pořádání olympijských her v roce 2016 a další šílené projekty – utracením několika desítek až stovek milionů.
Opencard se však ukázala být geniálním nápadem (mnohem efektivnějším tunelem na peníze než největší pražský tunel zvaný Blanka) pro financování potřeb radniční koalice. Výsledek totiž překonal všechna očekávání – po tři roky nekontrolovaný projekt s volně proudícími desítkami milionů za poradenské a marketingové služby zkonzumoval takřka miliardu korun a jeho nedobrovolnými uživateli jsou pouze ti, kteří si chtěli koupit roční jízdenku MHD na rok 2009. Chcete-li platit čtvrtletně či měsíčně, používáte stále stejný systém papírových kupónů. Tak zvané validátory – automaty nabíjející Opencard - jsou umístěny jen na dvou linkách metra a při kumulaci zájmu cestujících 4. ledna zkolabovaly!
Placení po internetu je sice možné, ale pokud si včas nedojedete „dobít“ svou kartu do validátoru, platba se vám vrací a celé kolečko začínáte znovu.
Vlastníkem systému a licence na software a celé řešení je soukromá společnost Haguess, která tak může město vydírat a diktovat si podmínky event. prodeje licenčních práv. Jak je vůbec možné, že takové smlouvy mohla městská rada schválit a příslušní úředníci podepsat? Co dělala radniční legislativa a kde jsou kontrolní mechanismy? Kontrolní výbor zastupitelstva je ovšem posledních 8 let veden spřáteleným komunistou Hoffmanem, uvolněným zastupitelem na plný úvazek. Komunisté na oplátku – jak bývalo zvykem již za dob Koukala – vždy podrží vládnoucí partu, dostane-li se do potíží. Kontrola na pražské radnici je nefunkční dlouhodobě a systémově.

Primátor Bém se snažil shodit odpovědnost na náměstka Blažka, který jistě není bez viny na mrhání veřejnými prostředky, ale open card nikdy nebylo jeho „dítě“. Žádný z politiků nepřijal odpovědnost za neefektivně vynaložené a možná i zneužité stamiliony a neodstoupil. Dotčený šéf magistrátní informatiky Kraus se urazil a odešel z radnice, místo aby byl propuštěn a možná i obžalován; údajně nastoupil jako poradce nového garanta informatiky ve městě – čerstvě jmenovaného náměstka primátora Milana Richtra, celostátně proslulého koncepčním přístupem k pražské kultuře. Ten se si prý iniciativně obrátil na americké poradce z Global payments… je tedy zjevné, že se Opencard posune směrem k elektronické peněžence. Vsadil bych se, že již byla zahájena neoficiální jednání s kartovými specialisty některých bank…
Utracené stamiliony za poradenské služby a propagaci jsou, obávám se, navždy pryč. Jediná budoucnost Opencard je v komplexním systému jízdenek MHD Pražské integrované dopravy, které budou sloužit pro veškeré předplacené jízdné od studentských měsíčních až po roční.
Trochu nákladné za takřka jednu - nenávratnou - miliardu, že?

Dovoluji si připojit mailem zaslanou reakci pana Jana Kudrny, která zcela perfektně doplňuje můj text:

Sám za sebe z pozice nedobrovolného uživatele Opencard a pozorovatele vývoje bych doplnil některé postřehy. (Třeba o finanční náročnosti a účelnosti mám mnoho pochyb, ale nejsem schopen tyhle aspekty detailně posoudit. Byť je, myslím, zjevné, že docházelo a dochází k hrubému zneužívání veřejných peněz a nehospodárnosti.)

1) Mám velké výhrady k řešení ochrany osobních údajů a vytváření ohromných databází, které má k dispozici kdovíkdo.
Myslím, že nic nebránilo tomu, aby byl vytvořen systém "anonymní" karty, jak jej znám např. z Varšavy. Tam karta měla/má své číslo a je podepsána a spolu s ní má uživatel průkazku s fotkou a jménem a totožným číslem. Karta bez průkazky je v MHD neplatná. Ovšem je otázkou, proč by takováto Opencard měla být zaváděna, když papírové průkazky sloužily docela dobře.
Obavy ze zneužití mám třeba proto, že s elektronickou kartou s mými údaji v databázi lze, budou-li zavedeny třeba turnikety, detailně sledovat můj pohyb. Nebo samozřejmě může být celá databáze prodána/zpřístupněna a zneužita k reklamním kampaním apod.
Londýnská Oyster Card také umožňuje široké užívání na zcela anonymní bázi. Koupím si kartu, nabiji peníze a jezdím.

2) Kartu jsem si pořídil v srpnu 2008 proto, že jsem "musel". Protože jsem chtěl užívat roční kupón a ušetřit. Druhou stranou je to, že dávám dopravnímu podniku peníze předem. Tehdy jsem dostal speciální slevu, vyřídím-li si kartu do konce léta.
Za podivný jsem považoval především spěch, se kterým tak náročná věc byla náhle prováděna. Osobně bych očekával, že rok 2009 bude rokem souběhu elektronických a papírových průkazek, a třeba rok 2010 bude rokem ostrého startu. Naopak se ukázalo, že vše má být velmi rychlé, dokonce tak, že výroba nezvládala garantované termíny apod. Nakonec i období pro poskytnutí zvláštní slevy bylo prodlouženo. Spuštění ostrého startu v srpnu, v době prázdnin a dovolených také nepovažuji za šťastný. Mnoho lidí ještě v říjnu nevědělo, že v ročních kupónech dochází ke změně, protože v srpnu zrovna nebyli v Praze. I tak ale bylo umění informace najít.
Ovšem na magistrátu, než došlo se zpožděním k rozšíření počtu zřizovacích míst, lidé snad i tábořili. Drobností je to, že v průběhu srpna došlo ke změně formuláře žádosti, kde byly různé souhlasy jednou presumovány jako udělené a potom jako neudělené, takže bylo třeba dávat pozor, jestli si člověk hned od začátku nechal aktivovat třeba i aplikaci tramvajenky. Na začátku srpna byla aktivována, pokud člověk nezaškrtl, že si jí nepřeje. Ovšem ke konci srpna bylo třeba zaškrtávat, že jí člověk chce. Byl jsem svědkem několika případů, kdy si člověk musel jít znovu "lehnout" do fronty, aby si požádal i o tramvajenku.

3) Podivná hospodárnost spočívala také v tom, že Open Card byly vydávány v pilotním provozu již od roku 2006 či 2007. Tehdy jsem si pořídil první kartu s vyhlídkou, že časem z ní bude tramvajenka. V srpnu 2008 se ale ukázalo, že ačkoliv první karty byly nabízeny s touto výslovnou vyhlídkou, jako tramvajenky použity být nemohly a bylo třeba požádat o novou kartu.

4) Zvláštnost fungování tramvajenky. Řekněme, že za rok 2009 jsem byl v metru kontrolován revizory cca 8x. Pouze ve dvou případech revizor kartu zkontroloval čtečkou. Při asi čtvrté kontrole jsem se revizora zeptal, čím to, že je první, kdo kartu načítá. Vysvětlil mi, že údaje z karty se načítají tak dlouho, že za tu dobu stihne zkontrolovat asi 3 - 4 papírové průkazky/jízdenky. A proto že revizoři často kartu nenačítají a počítají s tím, že málokdo by riskoval mít kartu bez kupónu.

5) Použitelnost i pro návštěvníky Prahy je podle mě jen fiktivní. Soudím tak s ohledem na formu podávání žádosti a termíny vyhotovení karty v týdnech.
To je opět kontrast v porovnání s Londýnem, kde si Oyster Card můžete pořídit skoro kdekoliv v trafice, peníze nabijete v každé stanici metra, přes internet apod., a můžete jezdit. Karta je za vratnou zálohu, tuším, 5 liber.

To jsou mé drobné postřehy z pozice uživatele. Vyvolávaly ve mně nicméně čím dál větší pochybnosti. Připadalo mi, že na věc se přinejmenším příliš spěchá. Což vyvolávalo dojem, že se dělá vše pro to, aby nakonec nebylo cesty zpět. (Teď se obávám, že dalším tunelem bude zavádění turniketů, kde byla navíc avizována cena 3,5 mld. korun - neumím si moc představit, co na těch turniketech může stát tolik, vždyť by na jednu stanici metra vyšlo cca 70 miliónů. Otázka návratnosti je, podle mého názoru, zcela fiktivní, protože nikdo neví, kolik černých pasažérů v MHD jezdí. Myslím, že zejména v metru bude jejich počet spíše nižší.)
Jan Kudrna