... kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?

K tomuhle blogu mne vyprovokovala reakce čtenářky aktuálně.cz na můj blog o Opencard - proč prý o pozadí Opencard píšu až teď, když už se jen kope do politické mrtvoly? Pomíjím fakt, že Pavel Bém není - bohužel nebo bohudík? - žádná politická mrtvola; že nebude kandidovat v městských volbách, je sice dobrá zpráva pro Prahu, ale do sněmovny se jako dvojka jistě dostane…

Musel jsem se vrátit k svému blogu z června 2008 – k povzdechu nad tím, že nemá cenu psát o kauzách, protože nikdo nic nečte, a i když, tak se stejně nic nezmění…
Tehdy třeba skandál na skandál s pražskou kulturou a nic… tehdejší radní je po roce a půl dokonce zvolen protikorupčním náměstkem! Bravo. Zprofanovaný starosta Jančík je pražským místopředsedou ODS…

Zdá se ovšem, že všechno chce svůj čas - musím tedy opravit svůj tehdejší názor. Najednou je kdysi nejpopulárnější politik - primátor – označen za politickou mrtvolu a pro mnoho tradičních voličů ODS představuje zásadní problém. Za ním ovšem mezitím vstali noví bojovníci!
Když jsem před 3,5 roky protestoval proti Opencard (Pražskému kartovému centru), nikdo moc nereagoval, ni média se do nápadu příliš neopírala. Proč? Byl jsem málo důrazný? Nebyl ten správný čas?
Nahlédnu-li do svého archivu s články za posledních cca 8 let, vrací se pocit zmaru, beznaděje a zbytečnosti… K čemu všechny ty články a rozhovory proti pronájmu Výstaviště Inchebě, proti akváriu na Letné, proti mnoha nevýhodným prodejům a pronájmům městského majetku, proti nesmyslné výstavbě pavilonu na Slovanskou epopej ve Stromovce, proti nesmyslnému utrácení za kandidaturu na LOH v roce 2016, nebo naopak Pro Národní knihovnu, pro inkubátor ČVUT či mýtné v Praze…
Proč teprve stovky milionů utracených za nesmysl probudí občanskou reakci a možná i politickou změnu? Proč nestačí varování v době, kdy se o nesmyslech rozhoduje? Někdy se rozhodne v „dobré vůli“ špatně, někdy nedokáže ani opozice dohlédnout hloubku nachystané lumpárny, ale mnohdy je kritický názor hlasem volajícího na poušti. Navíc je kritik pasován do role Mirka Dušína, zařazen do tábora pravdoláskovců a zesměšněn jako idealista a snílek.
Je to tedy jen otázka správného času?