V kině patřím k těm, kteří sedí do posledního titulku a sledují, kdo česal slavnou holywoodskou hvězdu či jí venčil psa, kde se točilo a komu se děkuje, v novinách se pod článkem i fotkou dívám po autorovi. Dost mne uráží neúcta některých televizí k hercům a autorům tam promítaných filmů. V poslední době je to možná méně častý nešvar, ale vám nevadí zmenšení titulků na konci filmu do malého pruhu na obrazovce – ono už i tak je to problém, je přečíst, natož v této podobě. Přitom herci, tvůrci hudby a dekorací, kaskadéři, animátoři, lokální týmy v zemích, kde s natáčelo apod. si zaslouží být přečteni – už jenom proto, že se sluší respektovat jejich podíl na díle.
Nejhorší je anonymita herců seriálů – například v jednom z lepších nových českých seriálů Ordinace v růžové zahradě se ve zbytečně dlouhých, již mnohokrát opakovaných, úvodních titulcích objeví vždy jen několik klíčových herců – ale většina z jejich kolegů obsazených třeba i v malých rolích je jen součástí rychle běžícího bloku jmen na konci dílu. Nejsme s manželkou žádní televizní maniaci – nemáme na to moc času – abychom poznali kdekoho z různých show a snídaní, ani nečteme televizní časopisy, takže nás mrzí, že jsou pro nás mnozí talentovaní herci takhle „zamaskováni“. Z některých se staly hvězdy televizních obrazovek, jako třeba z Ivany Jirešové či Jitky Čvančarové, ale že Jirku Brázdu z Konírny hraje Ivan Jiřík nebo veselou sestru Mirku Kristýna Kociánová, zjistíte snad jedině brouzdáním na internetu. Konkurenční Letiště na tom ovšem z tohoto hlediska není o nic líp.
Nejde mi ovšem jen o seriály – jde o problém respektu k autorství jakéhokoli typu – fotografie se přetiskují, aniž se to jejich autoři dozví a aniž by byli pod svým dílem uvedeni, natož dostali honorář, domy se přestavují, aniž by investor oslovil jejich autory, platit poplatky za reprodukci hudebních děl považujeme většinou za zbytečnost. Nevážíme si autorských práv k dílu někoho jiného. Média by nás v tomto směru mohla trochu kultivovat. Je to i v jejich zájmu, jsou autorským dílem.