Do včerejška rostly všude, kam jste se jen podívali. Hlavy, makovice, palice, mozkovny, škécy, lebky, kotrby, kokosy, bedny, kedlubny... Politické strany v reklamách na kedlubny provařily stovky miliónů. Vydělali jsme jim na ně.

Čas kedluben skončil. Všechny se před sklizní usmívaly. Záhony usměvavých kedluben. Skončila soutěž o kedlubnu nejkrásnější. Nastane sklizeň. Co jsme si navařili, to si sníme.

Ty usměvavé kedlubny ukáží, co je v nich. Budou neslané nemastné? Budou duté? Zevnitř červivé? Budou opět pikantní až k nesnesení? Nebudou nás nadýmat? Udělá se nám z nich špatně?

Vybírali jsme si z nich. Bohužel, většinou podle těch úsměvů. Nebo jsme četli z těch kedluben, co je v nich? Dalo se to z nich vyčíst? Nejsou už teď vydlabané jako dýně?

Kedlubnobranní skončilo. Budeme mít to, co jsme si navařili. Tak ke stolům, přátelé! Máme prostřeno. Hostina začíná. A proč ty minulé kedlubny proti očekávání moc nechutnaly? A proč už nikdo nenosí na stůl? Teprve se začíná vařit. Seďte tiše a hrajte si. Kdo si hraje, nezlobí. Necinkejte příbory a netlučte lžícemi do ešusů.

Ale co když se snědí navzájem! Ty rozesmáté pusy jsou pořádně hladové! Tak dlouho zírat u silnic! Budou nejdřív koukat nasytit samy sebe? A vy se divíte? Bojíte se, že na nás moc nezbyde?

Tak pozor! Kdo si je vypěstoval? No přece vy! Budete sklízet to, co jste zasili, zasadili, vypěstovali na svých zahrádkách. Ty šťastné rozesmáté kedlubny se teď přesadí do jiných záhonků. A budou mít pocit, že si už dávno zasloužily sedět a růst v lepší zemi.

Okopávejte je zpočátku opatrně. Třeba mají přece jen dobré kořínky. Třeba si vzpomenou, že je zasadil leckdo, kdo má tu dobrou zem za nehty a dal si s nimi práci.

Kedlubny všech barev, spojte se!

Vaše perspektiva je jasná: Buď vás k masu s láskou sníme, nebo z vás naděláme biomasu.

Máme všichni velký hlad na dobré zprávy. Máme velkou chuť:

„... Ač bylo sotva poledne, našel jsem jej už u stolu. Právě odnesli polévku a hovězí maso a po těchto nezbytných jídlech následovala skopová kýta a la royale, dost pěkný kapoun a plná mísa salátu... Jak mne spatřil, poručil, aby mi přinesli příbor, já však odmítl a učinil jsem dobře, neboť jsa sám a bez pomoci, zhostil se... hbitě všeho, totiž: Kýty až na hnát, kapouna až na kosti a salátu až na dno mísy...“

Ti jedlíci, to jsme my. Zatím nejsme přejedení. A kedlubnové zelí? No, zkusme ho. Co nám taky zbývá, když jsme si sami navařili!

Buď jak buď, dobrou chuť!
Dobré chutnání! Děkujeme za přání!

(Psáno pro www.brejle.net)