Anketa Zlatý slavík byla do devadesátého roku snad jediné svobodné referendum. Mohl jsi vyjádřit téměř svobodně svůj názor. Hurá! Mohl jsi téměř svobodně hlasovat o tak závažné věci tvého života, jako byla popularita zpěváků... Hlasovaly statisíce lidí a jen ti, co chtěli. A vybírali si ze seznamů skoro všechny interprety, které chtěli. Jiná anketa v takovém měřítku neexistovala.


Spolu s dalšími kolegy v redakci časopisu Mladý svět jsme se podíleli na prezentování reality. A jejím zrcadlem, pokřiveným, umazaným, naleštěným a kdovíjakým, byla do roku 1991 i anketa Zlatý a od roku 1996 je to Český slavík.

Anketa vznikla v roce 1962 v redakci časopisu Mladý svět. To se psala údajně zlatá šedesátá léta, ale po nich přišla sedmdesátá, osmdesátá, devadesátá... Nicméně Zlatý slavík byla pouť, byly to hry, kde si lidi mohli s posvěcením moci pohrát.

Počínaje okupací Sovětským svazem a jeho přáteli v roce 1968 začala být moc postupně ostražitá a s nárůstem počtů ne-přátel okupace, si vytvářela argumenty pro odůvodnitelnost jakýchkoliv zásahů zvenčí: Do seznamů zpěváků otištěných v Mladém světě, ze kterých se mohlo vybírat, se některý rok směli uvádět jen ti, co měli v tom kterém roce nové nahrávky (nahrávat mohl jen ten, komu to státní moc dovolila), nebo jen ti, co veřejně vystupovali (veřejné vystoupení bylo podmíněno absolvováním tak zvaných přehrávek, což bylo síto státní moci podepřené „odbornými“ zkušebními komisemi).

Do redakce přicházely pytle plné hlasovacích lístků. Každý rok jsme se snažili různými kupóny v časopisu zamezit manipulování s hlasovacvími lístky. O tom, kolik jich nadrásali manažeři a fankluby jednotlivých interpretů, kolik si jich pro potřeby svých zpěváckých „stájí“ za úplatu tajně nechali velcí šíbři přitisknout v tiskárně, kolik balíků Mladých světů trafikanti prodali za dýško, se vedly spory. Ale v obrovském množství došlých hlasovacích lístků byly tyto manipulace schopny ovlivnit maximálně místa dále za stupni vítězů a z valné většiny až mimo první desítku interpretů.


V sekretariátu redakce se vyřazovaly hlasovací lístky, které nesplňovaly regule uveřejněné ve vyhlášení, neměly předepsaný počet kontroloních kupónů atd. Pytle s ostatními hlasovacími lístky odcházely do výpočetního střediska, odkud nám do redakce posílali sjetiny výsledků. Do nich se už - aspoň podle mého - od doby, kdy jsem v redakci byl, nikdy nezasahovalo. Že by nebyl problém, možná i bez vědomí osádky onoho v tajnosti drženého výpočetního střediska, zamíchat s výsledky zásahem do softwaru onoho tehdejšího dřevnědobého počítače, to nás tehdy vůbec nenapadlo a pevně věřím, že to nenapadlo nikoho.

Každý rok samozřejmě přicházely hlasy nejen pro Martu Kubišovou a Karla Kryla, ale i pro další zpěváky, kteří emigrovali nebo byli „vyemigrováni“, ale klausule ve vyhlášení byla daná... Vtipálci posílali hlasy i pro Spejbla a Hurvínka, krásným zpestřením bylo recesistické hnutí brněnských studentů a mladých kumštýřů, když koncem sedmdesátých let posílali spoustu hlasů dnes už legendární figurce, prostoduchému dělníkovi z kamenolomu, Rudymu Kovandovi, asi všeobecně známému z humorných vyprávěnek Mirka Donutila. Ale ani Rudy neprošel sítem a nemohl být uveden na onom zaslouženém 13. místě, které mu vydobyly hlasy recesistických příznivců. Neměl přehrávky před komisí, neměl nahrávky...

Udržet se desetiletí na špici v jakékoliv disciplině znamenalo v Československu, ale i později, i dnes v České republice, velkou dávku přizpůsobivosti a pragmatičnosti. Kdo tyto vlastnosti neměl a většinu ústupků odmítl, uzavřel se do sebe nebo se stal trpěným, někdy i uměle vyživovaným, vzácně i respektovaným menšinovým žánrem.

Nedávno jsem vyprávěl o Zlatém slavíku do jedné televizní relace. Moc mě pobavilo, jak se zajímali o způsoby možné manipulace s výsledky v dávné minulosti. Zajímavé, že je nezajímal dnešek.

Pochopitelně v současnosti je nejrůznějších žebříčků, soutěží a vyhodnocování spousta a valná většina lidí jim nepřikládá váhu. Ale přece prý letos posílalo své tipy na nejpopulárnějšího zpěváka kolem sto padesáti tisíc lidí!

Zůstaneme-li u zpěváků (Český slavík, Superstar, ale i obě verze Talentů), ale dnes jsou na tom právě tak sportovci, ale svým způsobem třeba politici, umělci (viz třeba StarDance atd.), jsou to většinou jen produkty k prodávání.

Pěstováním iluzí se zabývají iluzionisté v nejrůznějších médiích. Televize, rádia, bulvární tiskoviny, ale dnes už vlastně jakékoliv tiskoviny, zoufale závislé na inzerci a sponzorech.

Většina všech nablýskaných akcí je ve vlastnictví soukromých firem. Firma musí do svého produktu nainvestovat. Většinou na investice nemá a hledá sponzory. Mnoho produktů (zpěváků, herců, divadel, televizí, novin a časopisů) má své sponzory, kteří organizátorům vyhodnocovacích akcí nebo žebříčků něco přišoupnou, ale pochopitelně, chtějí za to protislužbu. A vlastník pořadu, ankety, média tu protislužbu udělá, protože chce nebo i potřebuje sponzorské peníze.

Naivní spotřebitel v rámci svého pěstovaného snu posílá esemesky (rád sponzoruje soukromé i veřejnoprávní televize, média) a dočká se svého potěšení. Světla v sále zhasnou a pozlátka se v záři reflektorů zablýskají.

Jsou umělci, osobnosti, které nepotřebují tlačenku pasáka v zádech díky svému nadání, píli a příznivé shodě okolností. Jsou i akce, kde zviditelňování je chvályhodné (fair play, hrdinové všedního dne, lidé znevýhodnění atd.). Ale jsou i jiní a jiné akce.

Je to špatně, když objevím talent a seženu sponzora, který mu milióny nainvestovanými do rádií a televizí a tištěných médií zaplatí raketový start? Je to přece úplně jednoduché! Buď oficiálně nebo neoficiálně si zaplatím to, že jeho obličej nesleze z obrazovky, nevypnete ho v žádném rádiu, nestrhnete z žádného billboardu nebo plakátovací plochy. Když na to má někdo peníze, jde všechno! To není přece nic nového, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. A malá lež (menší nadání za větší peníze?), o tom už ani nemluvit. Vlastně je to jen menší pravda!

Ještě se budete hodiny bavit, zda si to ten a onen zasloužil, nebo jak je možné, že se vyhoupl v těch či oněch žebříčcích žebříčcích tak vysoko? A zaklínání počtem diváckých sms? Ano, může to být pravda... Ale když někomu nacinká sto padesát tisíc esemesek, je to taky pěkný byznys. A byznys a etika?

Vůbec nezpochybňuji talent! Ale talent je jen předpoklad k tomu, abyste byl zobchodovatelný. A obchod s talentem kvete. Hudba, zpěv, sport, ale i v dalších odvětvích. Vy neznáte ty cílevědomě postupující mladé politiky, kteří zatím běhají ve druhé, třetí desítce politického maratónu? I tam jsou v pozadí ti, kteří tahají za nitky! Kteří za své zasponzorované peníze chtějí vydělat…

Jsme jeden velký obchoďák. A našli jste tam něco, co se koupit nedalo?

V oddělení hraček jsme potkali sami sebe. Ti mluvící pajduláci v růžových krabicích jsme totiž my, esemeskující a fandící tomu, aby pravda a láska zvítězila na lží a nenávistí …


(Psáno pro www.brejle.net)