Sport jako stoupa života?

Olympiáda - téma těchto dní.
Na Facebooku probíhají diskuze o kráse i zrůdnosti sportu a byznysu, který ovládl sport.
Někteří objevili a s nadšením kvitují následující předválečnou úvahu:
http://bohuslavbrouk.files.wordpress.com/2009/08/stoupa-zivota-1938.pdf
"Vychovává-li sport k bezduchosti, jsou opravdu duše sportovců chráněny a střeženy před chorobností. V zdravém těle nesídlí nikdy chorobný duch, neboť jest to tělo bezduché..."

Sport jako Stoupa života!

Já si Olympiádu užívám, asi mi připomíná dobu, kdy jsem z prosté radosti chodil po rukou a metal hvězdy. :-)

Vrcholový sport je ale dnes přece jen něco hodně jiného. MUDr. Hnízdil při troše mého zjednodušení dokonce dokládá, že každý špičkový sportovec musí být něčím trochu abnormálně nenormální a dokládá to na sprinterovi Boltovi a plavci Phelpsovi (Kdesi jinde jsem četl o plaveckém fenoménovi následující:
Při výšce 193 centimetrů má Phelps rozpětí paží velmi nadprůměrných 208 centimetrů. Normalní jedinec má tento poměr 1:1 (180 cm výsoký muž – 180 cm rozpětí paží). Phelpsovi tato nesporná výhoda přináší větší možnost maximalizovat výkon svých rukou při plavání. K tomu mu pomáhají i jeho obrovské dlaně, kterými může v bazéně dělat větší tempa. Spolužáci mu říkali Opičák.
Už od narození jsou Phelpsovy nohy strašně krátké. Od země k rozkroku jen 76 cm, což odpovídá osobě o 13 cm nižší ! Někomu se to sice může zdát jako nevýhoda, ale opak je pravdou, když se ten dotyčný člověk dá na plavání. Kratší nohy totiž znamenají menší odpor, což se rovná větší rychlosti. A zároveň má obrovská chodidla – nosí boty čtrnáctky ! Kvůli tomu je neohrabaný, třeba vůbec neumí běhat. V bazénu mu ale jeho obrovská chodidla slouží jako ploutve. Navíc mají jeho kotníky až o 15 stupňů větší rozsah než u normálního člověka. To znamená, že při plavání je nimi schopen více kroutit a vyvinout tak větší výkon.
Oč má kratší nohy, o to delší je jeho trup a je známá věc, že čím má loď delší trup, tím rychleji může plout. Navíc od roku 2005 začal více času trávit v posilovně, kde zvedá činky. Po odrazu tak ujede pod vodou přes deset metrů, zatímco soupeři se vynořují po šesti nebo sedmi metrech. Díky mimořádnému rozsahu ramen pracují jeho ruce po větší dráze. To Phelpsovi umožňuje dělat větší záběry a tempa. )

Prožívám spoustu radosti při sledování kolektivních sportů, individuálních míčových hrách, atletiky, jen žasnu při neskutečných výkonech gymnastů a gymnastek, hekám při tenisu se Šarapovovou a nadskakuji při nádherném pohybu a prásku v ruce Špotákové.

Ale taky trpím, když mi komentátor říká, že zrůdně krasoposkakující kůň v drezúře je vrcholem harmonie vztahu člověk-kůň... při pohledu na boxující ženy, vrtící se kladivářky, vzpírající trpaslice s nohama zvícíma pilířů Karlova mostu a povinných přípitků sponzorským plzeňským na závěr interview s medailisty-sportovci v televizním studiu.

Sport je showbusiness a olympiády tuplem! Je-li televize povšechně způsob, jak prodávat zboží, co pak je olympiáda... Ale když je někdy show dokonalá, sežeru ji i s talířem. Možná, že jsem slaboch, že se těmi efekty nechám omámit, ale olympiáda na mě, jako bývalého sportovce a v současnosti televizního diváka, funguje. Přivlastek televizního zdůrazňuji, protože současná technika snímání a zobrazování sportů nabízí tak nevšední pohledy, že určitě i laik žasne...

Ale vrátím se k emancipaci.

Já vím, ženy, že se nám chlapům skoro ve všem vyrovnáte. Ale nemusíte nám to omlátit o hlavu. Že se mrzačíme my chlapi, no přece jsme bojovníci! Ale proč se máte mlátit vy navzájem?
Jako několikrát v článcích o historii narážím na konfrontaci s léty minulými. Nevím, proč jsem zrovna dneska narazil na problematiku dámských kalhot.
V prvním dílu knihy Český svět jsem pod rokem 1911 našel následující:

Co se děje? To je rámus!
Na ´Václavském´lidu shon,
elektrika nemůže dál,
ohrožen je telefon...

Kakraholte, to je švanda,
ač už minul masopust:
V kalhotách tu dáma kráčí,
lepý jestiť její vzrůst!"

19. března se po Václavském náměstí demonstrativně promenuje královna českých operetních scén Mařenka Zieglerová se slečnou Brodeckou - obě v kalhotech, resp.
kalhotových sukních. Ještě před Zieglerovou v únoru, seznamují veřejnost s touto novou součástí ženského oblečení sestry Mici a Markéta Stohlovy. Rovněž 10. března v Teplicích objevení ženy v kalhotové sukni vyvolává takový sběh lidu, že se splaší koně, táhnoucí těžký nákladní vůz a srazí se s omnibusem.

A internet mi k tématu nabídl další:
Ještě ve třicátých letech se v kalhotách po poměrně volnomyšlenkářské Paříži nemohla procházet ani Marlene Dietrichová. Pařížská policie ji zatkla za pobuřování. Ve Francii byly kalhoty ženám zakázány přímo zákonem už od dob císaře Napoleona. Pokud si je chtěla žena obléci, musela mít zvláštní povolení k převleku. V roce1909 byl přijat dekret, který ženám povoloval obléknout se do kalhot, ale výhradně jen tehdy, pokud jedou na koni nebo na bicyklu. Ženy ale začínaly sportovat, řídit automobily a samozřejmě - zákon nezákon - také se oblékat do kalhot. Francouzská módní firma Hermes uvedla první kalhoty určené pro golfistky a lyžařky. Pak přišla madame Chanel a zavedla módu širokých, takzvaných námořnických kalhot...Čtrnáct let poté, co si ženy vybojovaly právo volit, se v září 1934 v USA zrodily dámské džíny. Levi Strauss & Co. vytvořil džíny Lady Levi’s®, a to pro ženy, které do té doby nosily pánské levisky na rančích a farmách, a také pro ty, které jezdily na dovolené na populární „chlapské“ ranče. V roce 1935 byly tyto džíny tak populární, že se objevily v článku časopisu Vogue.
“V té době bylo rozhodnutí Levi Strauss & Co. vytvořit kolekci džínsů Levi’s® pro ženy velmi pokrokové,“ říká Lynn Downey, historička společnosti Levi Strauss & Co. “Kalhoty pořád ještě nebyly akceptovány jako součást dámského šatníku, nemluvě o kalhotách, jež byly považovány za pracovní oblečení mužů. Kolekce Lady Levi’s® nabídla ženám novou tvář svobody - a byť bylo toto nové osvobození zahájeno na západě, časem se stalo celoamerickým fenoménem.“
Nejstarší dámské džíny Lady Levi’s® v archivech společnosti Levi Strauss & Co. pocházejí z cca roku 1937. Ale džínsy Lady Levi’s® nebyly prvním oblečením, které firma Levi Strauss & Co. vytvořila pro ženy. Již v roce 1918 navrhla společnost bavlněný overal “Freedom-All” a v roce 1922 sérii kalhot na túry. Zips byl poprvé použit na džínách Lady Levi’s® v roce 1947, a to kvůli požadavkům žen z východního pobřeží USA, které považovaly knoflíky na poklopci za nevhodné pro dámy.

A dámské kalhoty dnes? Koho by vůbec napadlo se nad nimi pozastavovat. Pro jistotu jsem se mrkl do současné knihy Vysoká škola bontonu a našel jsem tam jen tuto radu týkající se dámských kalhot: Od středního věku nenoste kromě volnočasových příležitostí legíny ani strečové kalhoty...

A tak zatímco ženy mužní, muži přejímají leccos z ženských módních prvků. Kdysi, asi v šedesátých letech, jsem četl v časopisu cosi posměšného o západní mužské módě "nosit kabelky". No vida. Dneska příruční taštičku nosíme všichni. A na olympiádě? No, mrkněte... na fotku. Představte si, že by si přilnavý dres s obepnutým pytlíkem měl obléknout třeba Guth-Jarkovský :-)


http://www.brejle.net/jazzikuv-letni-obcasnik/jazzikuv-letni-obcasnik-emancipace/attachment/sexydresy-chlapu/