Dnes ráno mluvil v televizi pan Paroubek. Vystupoval slušně, protože je slušný člověk, a hovořil slušně o panu Topolánkovi. A kdo tedy házel tehdy a kdo teď? Kdo si koho najal, zaplatil?



O kurnících, z kterých pocházela házená vajíčka, či o vrhačích kamenů, píší jiní. Důsledněji a fundovaněji. Příběh, který jsem potkal po cestě, je o panu Bezejmenném a je vlastně úplně nudný. Ale pojmenujte příspěvek Pohádka o bezejmenném pánovi... Takhle se to přece v novinách dělá!

Bylo, nebylo...

Na jedné zahradě uprostřed vesnické zástavby kvete jako obrovská kopretina loď. Nádherná jachta. Bělá se uprostřed zanedbaného trávníku a přerostlých jabloní. Ani domek pár metrů dál už není jako z katalogů. Ale není důležitý.
Důležitý je ten člověk, co v domku bydlí. Každé ráno vyjde na zápraží a dojde se dotknout svého snu. Pak vezme tašku a nakoupí pět rohlíků, máslo a mlíko.

Když byl mladý, miloval dobrodružné romány, cestopisy o nedosažitelných dálkách a neuvěřitelných dobrodružstvích. Knihy v pracovně se kupily a všechny se točily okolo vody. Okolo vody se točil i jeho život. Malý vodácký oddíl, vodácký kroužek a plno dětí kolem, kytary, ohýnky, zákruty Berounky, Lužnice, spousta kamarádů.

Když se přehoupla léta, uvědomil si, že je nejvyšší čas. Sehnal si plány a začal s kamarády stavět na zahradě loď, s kterou vyrazí na moře. Na opravdovou vodu.

Časem kamarádů ubývalo, ale loď rostla. Každý kousek dřeva mu vryl do dlaně jednu třísku. Třísky se někdy zarývají, i když hladíš.

Kolem zahrady chodili lidi a smáli se: Starý blázen... On jim zamával a čím víc byl se svou lodí sám, tím víc mu rostla do krásy. A kolem šel čas a domků kolem přibývalo a lidi odcházeli a přicházeli a on zůstal jen s tím svým každým ránem a ranním pohlazením.

Na jedné zahradě uprostřed vesnické zástavby kvete loď jako obrovská kopretina. Ta zahrada je obklopena novými domky a pěstěnými trávníky. Nádherná jachta je hotová a pán je starý. K zahradě se nedá vjet jeřábem, který by jachtu vyzvedl a odvezl tam, kam patří. Ostatně, starý pán už nemá ani kamarády, kteří s ním první cestu plánovali. Ostatně, kdoví, jestli má starý pán sám ještě sílu na to, aby na moře vyjel...

Ale ten pošetilec každé ráno vyjde a pohladí si svůj sen.


(Příběh byl otištěn jako editorial v časopise Můžeš)