Fischerova vláda se dostala před další klíčové rozhodování. V tomto týdnu si může vymezit míru své samostatnosti a vzájemného vlivu mezi sebou a parlamentními stranami. Ministerský předseda Fischer se po nepovedené pondělní schůzce a před plánovaným pátečním jednáním s parlamentními stranami ocitl v situaci, kdy si za jistých okolností může úspěšně vykolíkovat svůj politický prostor. Později už takovou příležitost mít nemusí.

Jasnějšímu vykreslení sfér vlivu nahrává vývoj okolo hledání českého eurokomisaře, ale i řešení ratifikace Lisabonské smlouvy. Parlamentní strany nechtějí riskovat otevřenou mezinárodní blamáž, která by znovu rozezlila jejich voliče. Nebudou tedy otevřeně torpédovat činnost překlenovacího kabinetu.

Mirek Topolánek, přes všechny řeči jeden z garantů tohoto vládního týmu, má navíc před kongresem ODS. Nebude tedy riskovat vážnou otevřenou rozmíšku s neutrálním premiérem Fischerem. Soupeřů má dost i bez toho – potřebuje se politicky vypořádat s Václavem Klausem a v záloze má věčného konkurenta, předsedu ČSSD.

Druhý „otec vlády“ Jiří Paroubek zase potřebuje zklidnit kritický hlas veřejného mínění, v němž doznívá rozčarování nad zrušením dojednaných předčasných voleb. Nepomohly mu ani nečekané názorové veletoče při jednání sněmovny o balíčku, kdy tvrdě kritizoval vládu složenou i ze svých nominantů. Proto ani on nemá sílu komplikovat Fischerovi život.

Společnost je vůči hlavním politickým stranám stále velmi kriticky naladěna. Očekává od nich ctění alespoň elementárního kompromisu ve prospěch hašení ekonomických požárů. A zvláště to platí o středových, stranicky přelétavých voličích, kteří momentálně upnuli své sympatie právě ke kabinetu odborníků. Žádná ze stran si tedy není jista, že by ji posléze za „trápení“ současného premiéra ve volbách nepotrestali.

Ráznému vykročení Fischerovy vlády nahrává i doba. Volby jsou zatím daleko, před Českem stojí poměrně důležité mezinárodní i vnitropolitické výzvy – komisař, Lisabon, rozpočet. Veřejnost volá po konstruktivní jednotě při řešení nejpalčivějších problémů. Fischer si klidně může dovolit opětovné hlasování o důvěře, protože každá strana, která by nyní chtěla shodit vládu, bude riskovat znatelný úbytek preferencí.

Jan Fischer může pro svou vládu získat silnější mandát, musí si o něj ovšem jasně říci a musí to udělat rychle, nejlépe ještě tento týden, než se zase začne probouzet ostrá předvolební kampaň. Navíc je jasné, že všechny neúspěchy či chyby budou beztak přičítány na vrub Fischerovi. Proto by neměl váhat a měl by si jasně říci o silný mandát. Osm měsíců se ve stínech politických stran schovávat nedá.

Psáno pro deník E15